Smělá vize, posouvá se klub i díky vašemu jménu?
Jenom se jmény se nic nezmění, pracuji v kolektivu s bráchou Davidem Vrbatou, Václavem Pletkou a Petrem Hakenem (trenéři šestnáctiletých, pozn.), s Václavem Nedorostem nebo Janem Hanzlíkem. Přivedli jsme kondiční trenéry. Vize nesmí být navázaná na jednoho člověka. Kdybych odešel, klub musí mít možnost pokračovat.
Na pozici sportovního ředitele jste nastoupil v lednu, tedy v rozjeté sezoně. Cítíte nyní větší zodpovědnost za výsledky klubu?
Samozřejmě, zodpovědnost držím já. Kádr vypadá, jak bychom chtěli my. Během sezony ale záleží na hráčích, my v boxu už nic nevymyslíme, jen dáváme hráčům péči a poskytujeme servis.
V březnu nečekaně oznámil konec hlavní trenér Miloslav Hořava, práci po něm přebrali dosavadní asistenti Radim Rulík a Pavel Patera, mrzí vás Hořavův odchod?
On byl jedním z důvodů, proč jsem práci vůbec vzal. Jejich trenérské trio vytvořilo prostředí, co se mi líbilo. Jeho důvodům rozumím, jsme dál v kontaktu, konzultujeme.
Je tedy ve hře, že se zase vrátí?
Není to vyloučené, všichni znáte Miloše. Až bude připravený, my se bránit nebudeme.
Vaší prací je hledání vhodných hráčů. V čem je Česko specifické?
Že všichni zdejší agenti mají ty nejlepší hráče na světe. Kdyby je dali dohromady, musíme vyhrávat olympiády, mistrovství i juniory. Prostě všechno. Jenže realita je samozřejmě jiná. Já musím hledat správné typy, povedl se nám třeba loni Radim Zohorna jako mladý a perspektivní hráč. Chci, aby Mladá Boleslav nebyla pro hráče konečnou stanicí. Aby se odsud dostávali do Ruska, NHL, aby měli ambice.
Sledujete i moderní statistiky?
Už v NHL jsem je zažil, analytika se rozjíždí. Beru ji jako dobrou součást práce, ale ne absolutní, jde o kombinaci.
A co jste za ty měsíce stihl o Česku ještě zjistit?
Hm (usměje se a dlouho přemýšlí, pozn.). No... Že asi není úplně náhoda, kde český hokej je. I v Mladé Boleslavi hráči po nástupu Hořavy poznali, jak se má správně pracovat. Teď to samé aplikujeme u juniorů a dorostu, kde se hokej láme, kde nám svět utíká. Bavme se o Švédsku, Finsku, Kanadě, Americe - kluci tam jezdí neskutečné bomby v režimu trénink, škola, trénink, odpočinek. Zde zaostáváme. České děti si musí uvědomit, že hokeji potřebují dávat mnohem víc, aby vůbec měli šanci. Mladá Boleslav není měřítko, republika je. Svět je. Pak máme třetí kategorii věkově pod devátou třídu. Podmínky v Čechách jsou pro ně možná jedny z nejlepších na světě.
  |
Jak reagujete, když vidíte hráče bez pracovitosti?
Prvně musím nastavit prostředí, které ho donutí dělat. Když ne, může klidně jít jinam. Nevidím v Boleslavi hráče, kterého bychom měli prosit, aby zůstával, protože je druhej Crosby nebo McDavid. My pomáháme v rozvoji, ale nepřemlouváme.
Trvalo vám, než jste se přeorientoval z hráče na manažera?
Už během kariéry jsem poznal různé trenéry a manažery. Jak přemýšlí. Snažím se pokračovat tak, jak jsem po nich chtěl jako hráč. Na rovinu, neokecávat, být upřímný. Makáš dobře, pochválím. Špatně? Řeknu ti. Také jsme udělali nepříjemné kroky, ale k funkci patří. Pořád jde o profesionální klub.
V říjnu odehrají kluby NHL Chicago a Philadelphia utkání v Praze. Vy jste v Chicagu hrál před 14 lety, dají se ty týmy porovnat?
Vůbec. Tehdy v Chicagu všechno začínalo. Pamatuju Seabrooka, Keithe a Sharpa, pak teprve draftovali Toewse a Kanea. Je blbý to říct, ale s úmrtím starého majitele Billa Wirtze (září 2007, pozn.) to převzal syn Rocky Wirtz, udělal změny a najednou klub rozkvetl. Za mého působení se slavná dynastie Chicaga teprve rodila. A teď platí daň za úspěch, prochází obrodou.
V Chicagu se vám dařilo, nastartoval jste u Blackhawks kariéru?
Mně hrozně pomohla výměna z Caroliny do Chicaga. A pak z něj ke Coyotes. První sezona ve Phoenixu byla průlomová.
V Chicagu jste ovšem společně s Martinem Havlátem vyhráli bodování týmu. Hráli jste prim.
Ještě s námi byl Slovák Michal Handzuš. Po pár zápasech ve společné řadě jsme snad všichni byli v první desítce bodování celé ligy. Pak bohužel odpadl Martin kvůli dlouhodobému zranění a následně i Michal. Na naši spolupráci vzpomínám rád. Nynější obrázek našich hráčů v NHL odpovídá stavu českého hokeje. Není to kritika kluků, kteří NHL hrají. Právě naopak. Važme si jich, fakt není jednoduchý se do NHL dostat. Slýchám, že už nemáme pozice jako dřív. Buďme za současné pozice rádi a soustřeďme se, abychom vychovali někoho dalšího.
Platí věta, že když před manažera klubu NHL postavíte podobně kvalitního Čecha a Švéda, sáhne raději po Švédovi?
Já se vůbec nedivím! Švédi za moře každý rok posílají spoustu hráčů. Něco evidentně dělají správně. Nebuďme naštvaní, že si vybere Švéda. Jestli chceme zpět naše pozice, pracujme zde lépe.
Už jste zmínil, že se vám dařilo ve Phoenixu, později přejmenovaném na Arizonu. Mrzí vás, že jste poslední sezonu v NHL strávil na Floridě?
Jo, mrzí. V Arizoně proběhly nějaké změny, já už chtěl končit, ale zrovna se mi dařilo, tak jsem ještě zkusil Floridu. Ale jde o minulost. Největší vztah mám k Phoenixu.
Vzpomínám na trojici Průcha, Hanzal a Vrbata, byla tahle spolupráce nejlepší?
To ne, nejlepší byla s Hanzalem a Rayem Whitneym. Pak ještě ve Vancouveru s dvojčaty Sedinovými. A jako dvacetiletej kluk si nemůžete přát lepší spoluhráče, než jsem měl v Coloradu - Joa Sakica a Petera Forsberga.
