Vůjtek: Problém nemáme v disciplíně. Jsme v technických dovednostech slabší, musíme proto více faulovat

Varaďa: Další šampionáty budou ještě těžší, ostatní týmy jsou kvalitou úplně někde jinde

A přišel trest v podobě debaklu 0:5 od Švédů. „Možná to je krutý výsledek. Ale švédským přesilovkám se moc vzdorovat nedalo,“ přemítá bývalý reprezentační trenér Vladimír Vůjtek starší.

Hlavní brzdou českého týmu tedy byla nedisciplinovanost?
Tak to si úplně nemyslím. Disciplína je spojená s tím, že jestli stačím bruslit, jestli stačím dojet hráče, anebo si musím pomoct hokejkou. To je zkrátka dané: tým, který je v technických dovednostech slabší, musí více faulovat.

Tím se vysvětluje i to, že ačkoliv dvacítka věděla, jak moc ji brzdí fauly, ve čtvrtfinále se Švédy šla rychle zase na trestnou...
Samozřejmě. Jak říkám, celé je to individuální technikou, bruslením a kombinacemi, což Švédové umí perfektně. Tím pádem nám pořád někde ujíždějí a my je musíme potahat, zatáhnout za záchrannou brzdu. Hlavně fauly hokejkou nám v tomhle směru zatápěly. Kam jsme nestačili dobruslit, tam jsme faulovali.

Nebyl ale výsledek 0:5 pro juniory trochu krutý?
Možná byl, na druhou stranu akce Švédů byly perfektní. Když tedy pominu druhý gól, který vznikl po naší chybě. Jinak si ale Švédové dávali v přesilovkách kombinace skoro do prázdné branky. To jsou věci, které jedou na jeden dotek a dají se jen těžko bránit.

Na začátku turnaje přitom dvacítka porazila Rusy, zdálo se, že i favority může potrápit. Nebo to byla náhoda?
Tak hlavně jsme se dostali rychle do vedení 2:0, tím pádem se ten výsledek stal trošku zkresleným. Pravda je, že Rusové byli v tom zápase podráždění, zbytečně faulovali a dávali nám možnost hrát přesilovky, během kterých jsme si mohli oddychnout od jejich tlaku. Ale celkově se Rusko v posledních letech dostává do turnajového tempa postupně a i tentokrát to ukázalo. Po zápase s námi už zaváhalo jen jednou, se silnou Amerikou. Jinak jede bez problémů.

Jak celkově hodnotíte vystoupení dvacítky na domácím šampionátu?
Byl to takový střídavý výkon. Chvilku se dařilo, pak to bylo zase slabší, hráli jsme na přeskáčku. Musím ale říct, že po zranění Lauka na úplném začátku a po pozdějším konci Jeníka už jsme na naše soupeře nestačili.

Marodů bylo v českém týmu víc. Mělo to velký vliv?
To bych ani neřekl. Těch pět týmů, myslím tím všechny semifinalisty plus Ameriku, jsou o něco dál než my. My za nimi zaostáváme celkově, jak v bruslení, tak v technice, při kombinaci v rychlosti nebo v myšlení. Tam všude nám to utíká a jsme v tom horší než ostatní týmy.

Je tohle společná linka mezi neúspěšnými patnácti lety, během nichž se dvacítka neprobojovala k medaili?
Já myslím, že ano. Ono to bylo vidět i během mistrovství, tedy až na několik náznaků, zejména ze začátku turnaje. Jenže ostatní týmy postupně přeřadily o úroveň výš, zatímco my jsme zůstali stát na místě.

Kdo z hráčů vás zklamal či naopak potěšil?
Neřekl bych, že mě někdo vyloženě zklamal, ty hráče zas tak dobře neznám. Lauko se nemohl ukázat, zahrál si jen šest vteřin. Jeník až do svého zranění působil dobře. Také se mi líbil Zábranský na přesilovkách, uměl vystřelit, horší už to bylo v předbrankovém prostoru. Ale nechtěl bych hodnotit do podrobností, protože ty hráče moc neznám.

Co gólman Dostál? Neprožil zrovna povedený turnaj, navíc smolně nahrál na druhý gól Švédů.
Je těžké odhadnout, co se mu během turnaje stalo, byl chvíli nemocný. Určitě to ale zapůsobilo na jeho jistotu a výkon v posledním zápase, vždyť předtím dvě utkání nechytal. Těžko říct, jak mezitím trénoval a jestli byl úplně fit. Samozřejmě se čekalo, že to bude výrazná osobnost v našem týmu, ale nepotvrdil to.