Jak se cítíte krátce poté, co má váš klub jistý návrat mezi elitu?
Byli jsme připraveni na to, že si budeme muset uhrát postup sami na ledě. Tato sezona nasvědčovala tomu, že by se to opravdu mohlo povést. Bohužel, některé věci neovlivníme. Jsme rádi, že to dopadlo takhle a nemusíme čekat na další rozhodnutí dva týdny. Odkládání by nemělo smysl. Z postupu máme obrovskou radost.
Cítíte také úlevu po dlouhých sedmi letech snažení o návrat?
Samozřejmě. Sedm let je dlouhá doba. S výjimkou té první byly všechny sezony podobné - v základní části jsme patřili mezi nejlepší, většinou vyšlo i play off, ale v baráži jsme narazili. Letos jsme věřili, že když není baráž, tak to zvládneme.
Jste rád, že jste to po řadě neúspěšných pokusů nevzdal?
Jasně. Když jsme to před sedmi lety vzali, tak nikdo z nás nečekal, že bude tak těžké se vrátit do extraligy. Vyzkoušeli jsme si to, prošli si lecčím. Konečně jsme v extralize, což je pro vedení, hráče, fanoušky i partnery obrovský impulz. Na extraligu jsme byli všichni zvyklí a sedm let na ni čekali.
Jak klub o extraligu před sedmi lety zvláštně přišel, tak podobně bizarně ji teď získal zpátky.
Asi to tak mělo být... Všichni jsme si představovali, jak po vítězném finále doma zvedneme ruce nad hlavu. Ale když se podíváme, co se děje kolem nás, tak můžeme být rádi, že to takhle dopadlo.
Před patnácti lety jste vychytal postup do extraligy, teď zažíváte návrat mezi elitu jako prezident klubu. Dá se to srovnávat?
Vůbec ne. Přiblížit by se to dalo, pokud by se postoupilo po vyhraném finálovém zápase. Takhle ne. Ale radost mám obrovskou.
Půjdete hned slavit?
Je to hodně čerstvé. Postup si určitě oslavu zaslouží. Ale člověk má z věcí kolem uvnitř hodně nepříjemný pocit a na slavení nemá ani pomyšlení. Chceme se rozloučit s fanoušky, ale v tuhle chvíli se dá těžko něco plánovat.