28. března 2019 5:00 Lidovky.cz > Sport > Hokej

Za bitvy se Sověty mě dva dny vyslýchali na StB, vypráví kapitán z roku 1969 Jozef Golonka

Jeden z hrdinů. Jozef Golonka absolvoval celý šampionát s vážným zraněním a pod... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jeden z hrdinů. Jozef Golonka absolvoval celý šampionát s vážným zraněním a pod... | foto: ČTK

PRAHA Památné výhry hokejistů na MS 1969 nad nenáviděným Sovětským svazem se staly symbolem odporu proti útlaku okupantů. Uplynulo od nich přesně 50 let.

Jozef Golonka (81)

Bratislavský rodák patřil k nejlepším hokejovým útočníkům československé historie. Na klubové scéně hrál za Slovan Bratislava, Duklu Jihlava, v německém SC Riessersee a kariéru završil ve Zvolenu. V domácí soutěži odehrál během čtrnácti sezon 332 zápasů a vstřelil 298 gólů. Následně trénoval, chvíli také slovenskou reprezentaci.

Díky vůdcovským schopnostem byl i reprezentačním kapitánem. Za národní tým si připsal 134 startů a 82 branek. Z olympiády má stříbro a bronz, na mistrovství světa byl dvakrát druhý a dvakrát třetí.

V roce 1969 začalo být jasné, že sovětská okupace Československa z předchozího léta nebude přechodnou záležitostí na pár měsíců. Komunisté po krátkém období naděje a politického uvolnění opět utahovali šrouby a sportovní zápasy byly jednou z mála možností, jak to Sovětům aspoň částečně vrátit.

Na mistrovství světa ve Stockholmu se své šance chytili hokejisté. Ve strhujících a vypjatých bitvách porazili nenáviděného soupeře 2:0 a 4:3. Přitom ani v jednom případě nepodali soupeři na závěr ruce a ve druhém zápase si čtyři z nich přelepili na státním znaku na dresu hvězdu – symbol sovětského útlaku. „Chtěli jsme, aby to viděl celý svět. Že stojíme proti Rusům, proti okupaci,“ vypráví v rozhovoru pro LN a Lidovky.cz tehdejší kapitán Jozef Golonka.

Lidovky.cz: Od událostí v srpnu 1968 jste se SSSR nehráli. Jak jste vnímali to, že se s nimi na šampionátu v roce 1969 utkáte?
Nedobře, protože tento šampionát se měl původně hrát v Praze. Vše bylo naplánované, abychom získali titul před vlastním publikem. Sověty jsme porazili v roce 1968 a věděli jsme, že to dokážeme znovu. Nepamatuji si přesně, ale dva nebo tři měsíce před mistrovstvím světa dali Sověti příkaz na ÚV, že se nemůže v Praze hrát, oni se báli manifestací, které by mohly proběhnout stejně, jako když jsme nad SSSR vyhráli v Grenoblu, kdy nás vítali jako vítěze.

Lidovky.cz: Takže jste mysleli na triumf?
Počítali jsme s tím, že se bude hrát v Praze, že to bude v dobré náladě, uhrajeme titul. A potom přišla těsně před MS zpráva, že se to u nás pořádat nebude, že si to ÚV nevezme na zodpovědnost, a stěhovalo se do Stockholmu. My jsme už měli připravené lístky pro známé v Praze, a rázem nic. Byli jsme hodně naštvaní, protože tady byly okupační jednotky a všichni víme, co se v noci na 21. srpna 1968 stalo. Sjednotilo nás, že to není korektní, že to není správné.

Lidovky.cz: Byli jste hodně naštvaní a zklamaní?
Celý život jsme se ve škole učili, že se Sovětským svazem na věčné časy, a rázem tady přistála vojska Varšavské smlouvy. Nešlo nám to do hlavy, proč jsou jednotky na našem území, hlavně když jsou to spojenci. Nikdo z nás nebyl straník, jen pár z nás bylo v Dukle, ale ti se od toho distancovali. Pro nás to bylo takové znamení, že musíme protestovat proti tomu, že se to přesunulo do Stockholmu.

Lidovky.cz: Jaký způsob jste zvolili?
Byly různé varianty, ale zúčastnit jsme se museli, jinak by nás vyřadili. V roce 1962, kdy jsme měli naprosto špičkové mužstvo, jsme nemohli odjet na MS do Colorada. Tým NDR totiž nedostal víza a my jsme tím přišli o titul mistrů světa. Sověti totiž věděli, že nejsou ve formě, tak se kvůli NDR nestartovalo. My, oni a Rusové. A nakonec to vyhráli Švédové, kteří od nás dva měsíce před turnajem dostali šestku.

Golonka se dostal i do hokejové síně slávy IIHF.

Golonka se dostal i do hokejové síně slávy IIHF.

Československé hokejisty po návratu z MS lidé bouřlivě oslavovali. Kapitán...

Československé hokejisty po návratu z MS lidé bouřlivě oslavovali. Kapitán Jozef Golonka dostal dort s připomínkou výher nad Sověty.

Lidovky.cz: Jak jste tedy chtěli protestovat?
Sešli jsme se na soustředění v Jílovišti, shodou okolností to zařízení patřilo KSČ, a odtamtud jsme jezdili na tréninky do Prahy. Situace mezi obyvatelstvem byla napjatá a nálady hodně protisovětské. Svolal jsem jako kapitán schůzku, na kterou přišlo i vedení, všichni hráči. A výsledek byl, že musíme dát najevo solidaritu s národem.

Lidovky.cz: Na co jste přišli?
Padaly nejrůznější nápady, ale nejlepší návrh, a teď ani nevím od koho, byl, že stačí jen porazit Rusy. Na to jsem řekl: „Co tady budeme vymýšlet? To bude nejlepší. Nikdo nám další nápady stejně nezveřejní, je cenzura a tak.“ Hrálo se dvojkolově a mohli jsme se prezentovat tak, aby to viděli lidé v televizi. Že stojíme proti Rusům, proti okupaci. Chtěli jsme, aby to viděl celý svět.

Lidovky.cz: Jak vznikl nápad s nepodáním rukou?
Bylo to schválené s tím, že i kdybychom měli prohrát, tak až dozní hymna, kapitán podá rozhodčím ruku a odjedeme spontánně z ledu, že protestujeme proti okupaci. Všichni jsme v tom byli jednotní. Ať to byli kluci z Dukly, kteří riskovali svá zaměstnání. I Rudá hvězda, ti také šli do rizika. Potom jsme byli dva Slováci: já a Vlado Dzurilla.

On-line reportáž | HOKEJ

Rakousko - Česko
0 : 2
20:00
Skončila první třetina.
19:08
Češi už jsou ve čtyřech, zatím se brání skvěle.
18:50
Rakušané kombinovali okolo české trojice, nakonec však s přehledem zasáhl Francouz.

České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Najdete na Lidovky.cz