Na led tehdy zbrusu nové haly Saddledome v Calgary vstoupil z vybraných zástupců Campbellovy konference (nynější Západní konference) hned po čestném kapitánovi Glennu Hallovi. Mirko Frycer, jak ho otitulkovali v televizním přenosu, pokynul divákům kovbojským kloboukem v ruce, nasadil si ho na hlavu a popojel na modrou čáru.
Tam se vedle něj postupně seřadily budoucí legendy jako Wayne Gretzky, Jari Kurri, Paul Coffey či Marcel Dionne.
V únoru 1985 se český útočník Miroslav Fryčer stal prvním českým hokejistou, který nastoupil v prestižním Utkání hvězd NHL. Dokonce v něm vstřelil gól.
Doma v Československu se však o tom, jak opavský rodák za mořem válí, téměř nevědělo.
To měl už přitom na kontě ligový titul s Vítkovicemi, za něž již v šestnácti letech nastřílel svůj první hattrick, stříbro a bronz z mistrovství světa nebo účast na olympijských hrách v roce 1980.
  |
Jenže pro komunistický režim byl nežádoucí. Zatímco některé hokejisty v 80. letech po třicítce za zásluhy na Západ pustil, další odcházeli za mnohem dramatičtějších okolností. Což byl i Fryčerův případ.
V roce 1981 odjel s vítkovickým týmem na přípravu do Švýcarska, kde několika spoluhráčům u piva řekl o tom, že se chystá emigrovat. A Miloš Říha, později i trenér národního týmu, mu tento záměr posvětil předáním svého pasu.
„Mužstva do zahraničí cestovala na hromadný papír a svoje pasy jsme vozit nesměli. No a Miloš z něho vytrhl svou fotku a dal mi ho. Měl pak velké problémy, vyslýchala ho StB,“ vyprávěl Fryčer v deníku Blesk.
Několik týdnů ještě zůstal ve Švýcarsku a pak se vydal do kanadského Quebecu, kde už za tamní Nordiques váleli bratři Šťastní – rovněž emigranti. S jejich pomocí se v zámoří adaptoval a kamarády zůstali i potom.
Trumfnul Gretzkyho
Nicméně jednoduché to rozhodně neměl. A nešlo jen o neznalost jazyka, osamocenost bez příbuzných a přátel či odlišnou kulturu. Pro domácí kolegy znamenali evropští hokejisté hrozbu, že jim vezmou místo v sestavě, a svou nelibost jim někteří dávali dost najevo. „Hned na mě vyrukovali, byli naštvaní, že jim bereme práci,“ chápal je Fryčer.
Zvlášť když díky své rychlosti a urostlé postavě měl skvělé tělesné i herní parametry. „Mně ten zámořský styl vyhovoval. Já byl vždycky takový rapl, snažil jsem se hrát tvrdě, měl jsem to rád,“ líčil v rozhovoru pro hokej.cz. „Když se člověk podívá na videa z té doby, s dnešním hokejem se to prakticky nedá srovnávat. Bylo to o něčem jiném. Ale jak říkám, já si neměl na co stěžovat.“
Přes různá úskalí se Fryčer v NHL dokázal dlouhodobě prosadit. Ještě v průběhu první sezony jej sice Quebec vyměnil do Toronta, kde však patřil dalších šest let k oporám. Jednu sezonu dokonce vyhrál týmové bodování. Však na něj klub i fanoušci nyní vzpomínali prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích. Poslední zámořskou sezonu 1988/89 pak rozdělil mezi Detroit a Edmonton.
Třinecké esence úspěchu: Varaďa, peníze, skvělý brankář Kacetl a ofenzivní síla |
Hned devětkrát dokázal v NHL nastřílet hattrick, lepší bilancí se z Čechů mohou pochlubit jen Jaromír Jágr a David Pastrňák.
Zřejmě největší majstrštyk se mu povedl 8. ledna 1986. V domácí Maple Leaf Gardens se tehdy sice vytasil třemi góly edmontonský idol Gretzky, ovšem Fryčer ho při vítězné přestřelce 11:9 trumfnul čtyřmi trefami.
Kariéru dohrál v Německu a Itálii, kde poté i řadu let trénoval. Jako kouč se zapsal také ve Vítkovicích, nižších českých soutěžích, v Polsku či Francii a poslední roky spojil se Znojmem, kde zdomácněl.
Na bouřlivý život doplatil
Přes úspěšnou zámořskou kariéru a letité zkušenosti nebyl pro hokejovou veřejnost bůhvíjak známou osobností. Když v roce 2017 napsal autobiografickou knížku Můj divoký hokejový život, mnozí se divili, jak poutavý osud jeho život provází. Kromě detailů ze své kariéry poodkryl také divoké dění mimo led, které hokejový život v jeho éře provázelo.
„Já nikdy nebyl pivař, navíc v Kanadě bylo pivo jako šuměnka. Pil jsem víno a čtyři pět litrů za večer mohlo padnout. A další den třeba znovu. Byl jsem tahoun na ledě i v hospodě, kluci mě měli rádi. Teď teprve vyplouvá na povrch, jak to bylo v 80. letech. Šel jsem třeba na pokoj ve čtyři ráno, potkal mě trenér a ještě mi připálil. Zajímalo ho jenom to, jak budu večer hrát, víc nic,“ udivoval svou otevřeností Miroslav Fryčer, jemuž kamarádi říkali Frigo podle přezdívky amerického komika Buster Keatona.
Bujarý život ho však záhy dohnal. Ve čtyřiceti musel jít na transplantaci jater, poté dostal také novou ledvinu, zlobila ho i kyčel, kvůli čemuž chodil o berlích. „Věděl jsem, že to není nespravedlnost, že si za to můžu sám. Hodně jsem pil a v závěru kariéry bral i prášky proti bolesti,“ uznával.
S pitím alkoholu přestal v roce 1999, kouření si však dopřával dál. A bouřlivákem zůstával i při koučování na střídačce. „Nic bych ale nezměnil – kromě času pro děti,“ ohlížel se před rokem a půl.
