„Byl to mimořádný hokejista a člověk. Hrdý, vytrvalý,“ uvedl předseda Ruské hokejové federace Vladislav Treťjak na adresu svého někdejšího spoluhráče. „Ne vždy souhlasil s názory trenérů, někdy se hádal s velkým Anatolijem Tarasovem. Ale ta houževnatost mu umožnila vyhrávat. Neústupností a tvrdou prací šel příkladem celému týmu. Hokeji se naplno věnoval až do posledních dnů svého života,“ řekl legendární brankář.
Vladimir Petrov na snímku z roku 1973
Podle Michajlova podlehl Petrov rakovině. „Za půlku měsíce ho ta nemoc doslova sežrala. Zemřel dnes ve čtyři hodiny ráno,“ citoval Michajlova ruský list Sport-Express.
Hokejisté a fanoušci si připomenou zesnulou legendu při dnešních a středečních zápasech play off KHL, které začnou minutou ticha. Vedení ruského hokeje se navíc rozhodlo po Petrovovi pojmenovat od příští sezony trofej pro vítěze druhé nejvyšší soutěže VHL.
Petrov strávil největší část kariéry v CSKA Moskva, s nímž vybojoval 11 ligových titulů. Třikrát se stal nejlepším kanonýrem i nejproduktivnějším hráčem soutěže, celkem nastřílel 370 gólů v 553 utkáních.
V sovětské reprezentaci třikrát ovládl kanadské bodování mistrovství světa (1973, 1977, 1979), v roce 1973 byl také nejlepším střelcem šampionátu. Z olympijských her má ještě stříbro z roku 1980 z Lake Placid, kde sborná musela přenechat vítězství v turnaji Spojeným státům po překvapivé porážce s americkým výběrem, která vešla do historie jako Zázrak na ledě. Na MS získal kromě devíti titulů rovněž dvě stříbra a jeden bronz.
  |
Hráčskou kariéru Petrov ukončil v roce 1983. Poté působil jako trenér a funkcionář, v 90. letech byl předsedou národní hokejové federace. V roce 2006 byl přijat do Síně slávy IIHF.
Z proslulého útoku, který táhl sovětskou sbornou i CSKA, už žije pouze dvaasedmdesátiletý Michajlov. Charlamov zahynul v roce 1981 při autonehodě.
