O sedm let později dorazila na závěrečnou položku olympijského závodu s hromadným startem v Anterselvě čtvrtá, před zaplněnými hučícími tribunami zaujala pozici, mazácky ještě chvíli počkala, aby si srovnala tepy, pak skolila pět terčů – a vyrážela ze střelnice první.
„Klobouk dolů, jak to Terka zvládla,“ velebil ji šéf svazu Jiří Hamza. „Kolem ní soupeřkám terče nepadaly a ona v klidu vydržela, počkala na pravou chvíli, ustála to a odstřílela. Úplně famózní.“
Po velké naháněné v posledním kole slavila v cíli senzační bronz, za francouzským duem Michelonová, Simonová, ronila slzy štěstí a říkala: „Připadá mi to neskutečné.“
Pětadvacetiletá biatlonistka, která v právě probíhající sezoně neskončila v žádném pohárovém klání lepší než desátá, si vrcholný výkon schovala na nejprestižnější závod her.
Selfie. Tereza Voborníková a Julie Simonová na tiskové konferenci.
Ta žena má nervy ze železa, řekli by možná ti, kteří ji dobře neznají.
Přitom opak byl dlouho pravdou.
„Jsem trochu přecitlivělá. Občas by se mi hodilo být psychicky odolnější vůči některým lidem a věcem,“ prozrazovala ještě loni na podzim. „Ale jsem pyšná, že mám stále velkou motivaci a že jsem se z toho ještě nezbláznila.“
Z dnešního pohledu zní až nepředstavitelně, že ještě při lednovém Světovém poháru v Oberhofu si posteskla: „Psychicky mně nepomáhá, že trenéři stále neoznámili olympijskou nominaci, takže nemám jistotu, že v ní budu.“
Pochopitelně, že se v ní posléze našla, jakékoliv pochybnosti nebyly vůbec namístě.
„Jsem cosi mezi introvertem a extrovertem,“ vykládala o sobě. „Mezi lidmi, kteří mě znají, působím až extrovertně. Jinak mám ale ráda svůj klid, dost se stydím a jsem ve spoustě věcí nesebevědomá.“
Což dlouho platilo také pro biatlon.
Proto bylo tak důležité, že během soutěží v Anterselvě prohlásila: „Trochu mi tu narostlo sebevědomí.“ Dobrá střelba, hlavně ve štafetách, jí k němu napomáhala.
Kouč Jakub Procházka, který má u týmu žen na starosti lyžařskou stránku, zároveň chválil běžeckou výkonnost Voborníkové: „Když se podíváte do analýz, Terka na to tady měla běžecky od prvního závodu. Skvěle vyladila formu a měla velmi vysoký fyzický standard. Jen jsme čekali, až se jí to sejde se střelnicí.“
Mám bronz! Tereza Voborníková vyčerpaná, dojatá i šťastná v cíli závodu s hromadným startem.
V sobotu se tak stalo. Minula jen úplně první z dvaceti ran, načež z úvodní ležky odjížděla šestadvacátá. Po každé další položce už byla jen lepší: třináctá, šestá, první.
„Terka je velmi cílevědomá,“ charakterizuje českou jedničku Hamza. „Ví přesně, co dělá, proč to dělá a kvůli čemu to dělá. Ale současně je i fajn holkou, úplně normální. Nehledá problémy, kde nejsou.“
Kdysi hrála na kytaru v hudební škole a zkoušela také balet, ale moc ji nebavil. Rodiče nikdy vrcholově nesportovali ani ji do sportu netlačili. Ale doma v krkonošském Hostinném s nimi vysedávala u biatlonových přenosů.
Potom od teorie přešla k praxi a počínaje prvním ročníkem střední školy se biatlonu sama věnovala.
V roce 2019 byla dvakrát vicemistryní světa dorostenek, v roce 2022 slavila dva tituly juniorské mistryně světa.
Pro pronikání Voborníkové do kategoie žen se stal osudovým místem německý Oberhof.
Tam v devatenácti letech debutovala coby teenagerka ve Světovém poháru. Tehdy se měla jen otrkat, nikdo od ní žádný velký výsledek nečekal, skončila čtyřiaosmdesátá a připadala si jako fanoušek mezi superhrdiny ve fantasy filmu. „Šílela jsem třeba z Doro Wiererové. Říkala jsem si: Ty jo, to je fakt Doro a naživo. Měla jsem co dělat, abych na ní pořád jen nečučela.“
V devatenácti letech, debut Terezy Voborníkové ve Světovém poháru.
O tři roky později už viděl Oberhof při světovém šampionátu její dospělý průlom, když dojela sedmá ve stíhacím závodě.
Radost. Sedmá ve stíhacím závodě na mistrovství světa 2023 v Oberhofu.
Nekatapultovala se mezi špičku stejně rychle jako například sobotní vítězka Océane Michelonová. Každým rokem se však zlepšovala. Jen v předolympijské zimě ne, i vinou delší nemoci před sezonou. „Ale ke konci té zimy už to zase bylo o něčem jiném. Takže jsem nemohla mluvit o nějakém stavu stagnace, kdy bych nevěděla, jak dál.“
Příliš častá onemocnění bývala nejčastější příčinou, proč měla rozjezdy do sezon pomalejší nebo je musela nečekaně přerušovat.
Opakovaně na toto téma vystupovala rovněž při týmových schůzích. Postěžovala si, že někteří členové reprezentace jsou v tomto směru poněkud bezohlední k druhým.
„Od mojí nemoci před minulou sezonou jsem byla i poněkud paranoidní a ustrašená, že ať vejdu kamkoliv, zase něco chytnu a bude z toho zápal plic,“ doznala.
Svým způsobem se podobá o deset let staršímu Michalu Krčmářovi. Také ona je perfekcionistka zabývající se všemožnými detaily, které by jí mohly pomoci. „I na střelnici tráví spoustu času. Trénuje na sto procent,“ chválí ji kouč Lukáš Dostál.
Dojatá Tereza Voborníková na stupních vítězek po hromadném závodě na ZOH 2026.
Na vysoké škole psala Voborníková bakalářskou práci o auto-myofasciálním uvolnění a prevenci zranění ve sportu. Podílela se též na vytváření zdravého jídelníčku pro celý tým. Při magisterském studiu ji nejvíc bavily předměty o regeneračních metodách, motorice člověka nebo biomechanice pohybu. A na Instagramu vyhledává informace o nejvhodnějších kompenzačních cvičeních.
Hamza v ní vidí podobný vůdčí typ pro ženský tým, jakým se postupně stal Krčmář u mužů: „Směřovala k té roli krok za krokem. Je obrovský talent a příklad, jak se přechod od juniorů do dospělých může povést. Malinko Terku proti větším soupeřkám handicapuje menší výška, ale ta někdy dokáže být i výhodou. Těžší tratě ve výškách jsou pro její muskulaturu jak vyšité.“
Což potvrdila pod pěti kruhy v Anterselvě, a orazítkovala tak povedenou druhou část her českých biatlonistů, kdy se do elitní šestky vešly také mužská a ženská štafeta i Michal Krčmář v hromadném závodě.
„Naše působení na téhle olympiádě mělo vzestupnou tendenci,“ potvrdil Procházka. „Od úvodního zklamání přes solidní výsledky po už super výsledky. Terka tomu nasadila korunu.“
A ach, ano, pro každý případ opět jednou připomeňme: opravdu nemá žádné rodinné vztahy s kdysi slavnou zpěvačkou Miluškou Voborníkovou. Zato v Anterselvě učinila podstatný krok, aby si i lidé, kteří sport až tolik nesledují, pamatovali příjmení Voborníková kvůli biatlonu.
„Nevím, co to pro mě obnáší, je to moje první olympijská medaile,“ pousmála se. „Netuším, co se může teď dít, a jsem sama zvědavá, kam mě zanese.“
