Jeho radost byla ještě umocněná tím, co všechno mu sobota připravila.
Od 14:15 floridského času do zhruba 19:20 společně s Tomášem Macháčem bojovali v deblu. Nehráli sice celých pět hodin v kuse, neboť utkání na více než dvě hodiny přerušilo nepříznivé počasí, ale pořád se museli udržovat v pohotovostním režimu.
Samotný zápas trval zhruba dvě a tři čtvrtě hodiny a Češi nakonec proti americké dvojici Austin Krajicek, Rajeev Ram prohráli 6:7, 7:5, 4:6.
Pak měl Menšík přibližně tři hodiny volna, načež šel opět do akce. Ve 22:50 rozehrál rozhodující singl proti Francesi Tiafoeovi.
To vše ve velkém dusnu a vedru.
Proto není divu, že po úmorném dni líčil: „Ke konci jsem jel už jen na výpary a adrenalin.“
Ale když kolem půlnoci místního času při druhém mečbolu vypálil eso, čímž Čechy poslal na finálový turnaj, ještě v sobě vydoloval zbytky sil na oslavu s týmem.
„Proběhlo mi hlavou asi všechno. Udělat pro Česko rozhodující bod a kvalifikovat se na finálový turnaj je skvělý pocit, který si asi budu pamatovat do konce života. Davis Cup je tak speciální, že jsem schopný ze sebe vymačkat maximum.“
Což v sobotu rozhodně předvedl. Tiafoea zdolal za hodinu a čtvrt a sečteno se čtyřhrou, celkem za sobotu odehrál čtyři hodiny.
„Ze zápasu si toho moc nevybavuju. Šel jsem do toho a věděl jsem, že musím na kurtu nechat úplně všechno, aby se to povedlo. Za ty dva dny se udála spousta věcí a jsem moc rád, že jsme to zvládli jako tým i že jsem to zvládl já za sebe,“ ulevil si po vyčerpávajícím programu.
Proti Američanovi se mohl spoléhat na svou největší zbraň, kterou je kvalitní podání.
Do dvorce trefil 81 procent prvních servisů, pomohl si také sedmi esy – při druhém mečbolu tím nejdůležitějším. Navíc soupeři povolil jediný brejk a sám proměnil čtyři brejkboly z jedenácti.
„Musím ten rozhodující bod urvat za každou cenu,“ probíhalo mu hlavou.
„Bylo to 2:2 a na obou prohraných bodech jsem měl ruku já,“ připomněl ztracenou čtyřhru a páteční duel s Taylorem Fritzem, na nějž nestačil 4:6 a 3:6. „Už jsem měl za sebou tři hodiny na kurtu ve čtyřhře, navíc po noci, kdy jsem spal jen šest hodin. V pátek jsem skončil o půlnoci, v sobotu ve dvě už jsem šel na debla a v jedenáct zase nastupoval na další singl.“
A tak hodnotil: „To se asi může stát jen v Davis Cupu. Ale o to větší třešnička na dortu je, že se to povedlo.“
Navíc před kotlem českých fanoušků, kteří v Delray Beach dokázali konkurovat těm domácím. „Klobouk dolů, děkuju jim za podporu, že nás hnali dopředu,“ usmíval se Menšík. „Atmosféra tady byla vážně skvělá, Američani umí udělat dobrou show.“
Stejně jako tenisté, kteří ze sebe skutečně vydali všechny síly. Menšík si moc neodpočinul ani po prohrané čtyřhře, jelikož čekal, jak dopadne jeho kolega Jiří Lehečka, který čelil Fritzovi.
Kdyby prohrál, Menšík už by na kurt nemusel.
„Věděl jsem, že Jirka hraje velice těžký zápas. Byl ve mně adrenalin, nevěděl jsem, jestli budu hrát, nebo ne. Měli jsme kolem sebe skvělý realizační tým, který nás dával do kupy celý týden. A ta fyzická zdatnost, kterou jsem v posledním zápase předvedl, jde samozřejmě i za nimi.“
A i Tomáš Berdych byl na své svěřence po velkém boji náležitě pyšný.
„Mít ho jako kapitána je pro nás obrovská výhoda,“ hlásil Menšík. „Ví, kdy má a nemá mluvit, je vidět, jak hru vnímal on, když sám hrál. Na kurtu díky němu cítím klid a správnou energii, kterou potřebuju.“
Oba se navíc shodli i na závěrečných slovech. Češi na Floridě totiž nezažívali nejlepší podmínky, od Američanů necítili příliš komfortu.
„Ale že jsme vyhráli, je úplně nejlepší odpověď.“
