Když minula poprvé, uvědomila si: Hm, to je hodně špatný, to je asi desítka pryč. Pak udělala druhý kiks a uteklo jí i umístění v první patnáctce. "A trojka? Říkám, to už je po závodě," popisovala pak 24letá závodnice.
Takhle dlouhé věty jste si říkala?
No já si říkám sakryš, sakryš, pak (napodobuje rychlé dýchání), dvě dobrý. Sakryš. Tomu se říká konec závodu, to je úplně jasný. I kdybych letěla jako Bůh, tak s tím už nic neudělám.
Ale letěla jste, měla jste druhý nejrychlejší čas.
No protože tonoucí se stébla chytá. Říkala jsem si, nic jiného mi nezbyde, aspoň musím běžet. Maminka mně tam fandila na kopci. Tak říkám: Tak jedu aspoň pro ni. Když už jela tak dlouhou cestu, tak jí to musím aspoň takhle vrátit. Zůstává už jen na stíhačku kluků, domů letí v úterý ráno.
Byla jste na stojce uvolněnější, když už vám bylo jasno o výsledku?
Já jsem si říkala, že je konec závodu stejně, ať už to dám, nebo ne, že už je to jedno. Tak jsem to tam nasypala a jela jsem.
Tak jste se aspoň rozjela běžecky?
Určitě. Aspoň tahle jedna stránka je pozitivní. Kdyby se náhodou stalo, že bych se netrefila v dalších závodech, tak aspoň vím, že běžecky na tom nejsem tak špatně. To mi dává trochu sebedůvěru.
Gabriela Soukalová projíždí cílem
Jaké jsou olympijské tratě?
Ještě drsnější, než jsem si po tréninku myslela. S tou flintou, ono se to nezdá, ale čtyři kila na těch lyžích, to je pak taková rychlost. Je náročné držet v dřepu ty čtyři kila navíc na zádech. To se vůbec nezdá, když člověk flintu nemá, tak na lyžích krásně vyvažuje zatáčky. Však jsem taky v prvním kole málem vylítla. Jak jsem tady suverénně nejtěžší, tak když jsem jela z jednoho kopce, vybrala jsem zatáčku a úplně suverénně jsem přefárala jednu takovou hubeňounkou holku.
Jste hodně zklamaná?
Já ty sprinty moc ráda nemám. Když si to tak zrekapituluju, tak mně snad letos vyšel ze všech závodů jen jeden. Tenhle závod já moc neumím.
Zato stíhačky vám šly.
To jsem si taky říkala.
