Bezprostředně po vyřazení ve čtvrtfinále trenér Michal Bílek ještě věřil, že žádný výrazný zásah nehrozí. „Počítám se všemi,“ odpověděl na otázku, zda je smířený s odchodem některé z dosavadních stálic. Jeho přání se před podzimním začátkem další kvalifikace o mistrovství světa těžko splní.
Největší reprezentační přísliby (grafiku zvětšíte kliknutím)
Není vyloučeno, že ze tří klíčových hráčů národního týmu zbude na soupisce jen jeden. Reprezentační kariéra Milana Baroše je u konce už stoprocentně, stejnou cestou se podle vlastních slov možná vydá i Tomáš Rosický. Větší tíha z vůdcovské role by potom spadla na brankáře Petra Čecha. Nebo by se museli najít úplně noví lídři.
Pomalu se s reprezentační kariérou loučí poslední zástupci generace, která na sebe upozornila titulem mistrů Evropy do 21 let před deseti lety. Když se spojila se silou, jakou představovali právě Pavel Nedvěd, Karel Poborský či Vladimír Šmicer a další hrdinové ze stříbrného Eura 1996, dostal se reprezentační výběr na úplný vrchol a právem patřil mezi světovou špičku.
Nový lídr? Šance pro Jiráčka
Pomoci s řízením nově budovaného týmu by mu mohl třeba Petr Jiráček. Už na čerstvém úspěchu z Polska měl záložník Wolfsburgu klíčový podíl jako autor dvou gólů v základní skupině. Ačkoliv ještě před rokem neměl za reprezentaci ani jeden start, rychle si získal přirozenou autoritu. Větší porci odpovědnosti by určitě unesl i Tomáš Sivok. Vždyť už ve 22 letech dělal zkušený obránce kapitána ve Spartě.
Přišel by také správný čas na povolání talentů, které by se v reprezentaci mohly usadit natrvalo. Záložník z letenské líhně Ladislav Krejčí neměl daleko k nominaci už před Eurem, úžasnou střeleckou produktivitu prokazuje v jednadvacítce Jan Chramosta.
I na nich bude nejspíš záležet, jestli si národní tým uchová těžce vydřenou příznivou image, s níž včera opouštěl Polsko.
