Finále evropského šampionátu běžela naposledy před čtyřmi lety v Mnichově, předloni v Římě se z rozběhu nekvalifikovala. A po neúspěších ji postup mezi dvanáct nejlepších dojal. „Já moc nebrečím, naposledy jsem brečela asi v Tokiu, takže je to emotivní,“ svěřila se novinářům v mixzóně.
Právě v japonském městě zazářila při olympiádě v roce 2021. Tehdy se sedm měsíců po porodu syna Kaapa blýskla národním rekordem a finálovou účastí.
Teď si finále na velké akci vyzkouší znovu. I když nejdřív to na její postup v průběhu závodu spíše nevypadalo. Od začátku se držela vzadu, v souboji u mantinelu se se soupeřkami pošťuchovala a do závěrečné cílové rovinky vbíhala na pozici kolem devátého místa.
Právě finiš ale měla Sasínek Mäki silný.
Čtyřiatřicetiletá Češka s finskými kořeny viditelně zrychlila a snažila se protlačit mezi šestici postupujících. O jejím výkonu rozhodovala až cílová fotografie, protože přibíhala po boku Litevky Gabiji Galvytydéové. A tu nakonec porazila o pouhé tři setiny.
Druhý rozběh v Birminghamu byl o něco rychlejší, a tak Sasínek Mäki byla ze všech dvanácti postupujících podle času poslední. Ale ani to jí radost rozhodně nesebralo.
„Po minulém roce jsem zjistila, že dno má ještě sklep a garážové stání, tak jsem si říkala, že to třeba může být nějaký konec. Ale není,“ ulevilo se jí. Postup oslavila slzami štěstí a poděkovala rovněž trenérovi Pavlu Tunkovi, ke kterému se vrátila.
Minulou sezonu totiž trénovala ve skupině Švýcara Louise Heyera, což jí ovšem nevyhovovalo. Loni se jí příliš nedařilo, nedostala se ani do nominace na mistrovství světa v Tokiu.
Teď mohla Sasínek Mäki na velké akci opět slavit. Finále poběží v neděli ve 22:13 českého času.



















