S Laurou Dahlmeierovou se potkávala šest let na závodech Světového poháru, bojovala s ní o štafetová vítězství a sdílela s ní i pódium při svých dvou třetích místech z individuálních klání.
Nejpamátnější nejspíš zůstane závod s hromadným startem z Oberhofu, kdy s vítěznou Gabrielou Soukalovou sevřely Dahlmeierovou do výsledkového českého sendviče a společné stupně vítězů si pak náramně užívaly.
I proto bývalou biatlonistku zpráva o smrti jedenatřicetileté Němky v pákistánských horách tak moc zasáhla.
„Mám na Lauru spoustu vzpomínek, mnohokrát jsme spolu byly na stupních vítězů po štafetách. Vždycky byla moc milá, prostě hodný člověk. Před startem jsme se pozdravily, v cíli si vždy pogratulovaly…“ vybavuje se jí.
PŘÍPRAVA NA MEDAILOVÝ CEREMONIÁL. Zleva první Gabriela Koukalová, druhá Laura Dahlmeierová a třetí Eva Puskarčíková.
Puskarčíková s Dahlmeierovou sdílely i první plnohodnotnou sezonu Světového poháru: „Přestože ona byla o dva roky mladší, tak jsme začínaly společně, protože ona byla už v tom věku hodně dobrá.“
Z pomyslné první řady pak Češka sledovala, jak její mladší soupeřka sbírá vítězství po hrstech.
Dohromady ve Světovém poháru triumfovala šestnáctkrát, nejvíc zářila v sezoně 2016/2017 – v 17 ze 23 závodů stála na pódiu a desetkrát vyhrála.
Svou dominancí si tehdy vyjela velký křišťálový glóbus.
„Na lyžích byla téměř neporazitelná a na střelnici strašně silná,“ líčí Puskarčíková.
„Už jako hodně mladá dosáhla všeho, čeho mohla dosáhnout, takže jsem naprosto chápala, když skončila s biatlonem tak brzy,“ vrací se Češka ke zprávě z května 2019, že Dahlmeierová v pouhých pětadvaceti letech končí kariéru – jako sedminásobná mistryně světa a dvojnásobná olympijská vítězka. „Prostě už neměla motivaci a chtěla se věnovat tomu, co měla ráda. A to byly hory.“
Puskarčíková tak na dálku pozorovala, jak si Němka plní své sny horskými výstupy. A dokud ještě sama závodila, párkrát za zimu se s ní viděla na biatlonových kláních. „Když začala jezdit jako expertka německé televize, občas mezi nás závoďáky přišla a tak se mezi námi ševelila, takže jsme spolu párkrát něco prohodily. Ale když jsem ukončila kariéru i já, už jsme se nevídaly,“ prozradila.
Jako po každé její odpovědi, i tentokrát následovalo ve středečním odpoledni odmlčení. „V takovém okamžiku je možná ticho všeříkající,“ přemítala.
Ticho, které vyplňují vzpomínky, lítost nad koncem mladého života i myšlenky na nejbližší bývalé fantastické biatlonistky.
Jako každý z biatlonové komunity, kdo Dahlmeierovou znal, i Puskarčíková bude potřebovat nějaký čas na to, aby vstřebala, co se v uplynulých dnech na hoře Laila Peak odehrálo: „Laura zemřela při tom, co milovala. Lidé, kteří mají rádi tyhle adrenalinové sporty, asi svým způsobem vědí, že taková situace může nastat, i když stále věří, že to bude dobré. Někdy to tam je prostě nahoře napsané…“
Dahlmeierová už kdysi biatlonové prostředí proměnila a nadmíru ovlivnila.
Tím, jak často vítězila a jak moc dominovala. Teď ho tragickým odchodem zasáhla znovu.
„Byla součástí našich životů. Všem nám bude moc chybět,“ ví Puskarčíková.
