Zkraje října převzal Robert Lewandowski trofej za vítězství v anketě UEFA pro nejlepšího hráče starého kontinentu. I když při korunovaci prohlašoval, jak je za ocenění „vděčný, hrdý a šťastný“, byl zároveň zklamaný z toho, že mu dost možná unikly triumfy v ještě prestižnějších anketách Fotbalista roku FIFA a především Zlatý míč. Dvaatřicetiletý Polák by byl jistě velmi vážným kandidátem na jejich zisk, pořadatelé je však kvůli výraznému ovlivnění uplynulé sezony koronavirem zrušili.
„Když pracujete tak tvrdě a obdržíte takovou cenu, je to něco výjimečného. Jsem pyšný na celý tým za to, co dokázal,“ říkal útočník Bayernu Mnichov, který v uplynulé klubové sezoně nastřílel ve všech soutěžích úctyhodných 55 gólů, nejvíc v Evropě, a překonal řadu milníků a rekordů. Zároveň s bavorským gigantem letos vyhrál pět trofejí, tedy vše, co se dalo.
Zrození kanonýra
Přitom nechybělo mnoho a osud varšavského rodáka by se ubíral jinou cestou než fotbalovou. „Robert měl ohromnou energii. Byl malý a hubený, ale vyhrával všechny běžecké závody, a tak jej trenéři chtěli dát na atletiku,“ vzpomínala jeho maminka Iwona, která hrála na vrcholové úrovni volejbal, táta Krzysztof se zase stal mistrem Polska v judu.
„On však viděl jen míč. Nechtěl ho dát z ruky ani u večeře,“ líčila Iwona Lewandowská, jakou láskou zahořel malý Robert k fotbalu.
  |
Tomu on i jeho okolí postupně podřizovali vše. „Jednou manžel dokonce musel prosit faráře, aby zkrátil bohoslužbu, Robert totiž musel na zápas. Převlékal se pak v autě,“ má maminka k dobru další historku.
Ke snové kariéře se Robert odrazil v třetiligovém Zniczu Pruszków a následně v Lechu Poznaň. Desítky branek, domácí titul, řada individuálních ocenění... a také šance v reprezentačním dresu.
Tři týdny po dvacátých narozeninách mu při debutu v San Marinu stačilo osm minut, aby vstřelil premiérový gól. Celkem jich za „bialo-czerwonou družinu“ nasázel už 63. Ovšem na úspěch s národním týmem stále čeká. I proto, že například na MS 2018 Poláci ve skupině vyhořeli a matný kapitán Lewandowski nedal ani branku.
To na klubové úrovni se mu daří prakticky pořád. Konsolidované střelecké výkony mu dovoluje podávat také atletická postava, kterou působí vyšší než 184 centimetrů. Díky ní si dokáže ve vápně odstavit soupeře, vyhrát hlavičkový souboj, ale také se skvěle orientovat či zapojit do kombinace. A především neomylně zakončit.
„Skutečnost, že se stal útočníkem světové úrovně, závisí na jeho pracovní morálce v tréninku a jeho ambicích. Způsob, jakým se motivuje, je mimořádný,“ prohlásil o něm Jürgen Klopp, který jej trénoval v Dortmundu, kde vyrostl ve hvězdu první velikosti.
Není divu, že po čtyřech letech po Lewandowském sáhl Bayern, jehož aktuální vítězné dynastie je pevnou součástí. Vždyť například tažení uplynulým ročníkem Ligy mistrů podpořil patnácti góly, když kromě finále skóroval v každém utkání, do něhož nastoupil. Ty nejdůležitější trefy přitom věnuje svému otci, který zemřel v roce 2005.
K nezastavení
Že je ocenění ve správných rukách, dokazuje nezastavitelný Lewandowski i v úvodu nového ročníku. V bundeslize se ze tří startů trefil pětkrát, přičemž berlínské Hertě nadělil čtyři góly, když tím posledním z penalty ve druhé minutě nastavení vystřelil výhru 4:3. „Celý tenhle rok je úžasný. Vyhráli jsme úplně všechno, dost možná jsme hráli nejlepší fotbal v historii Bayernu. A pořád nás to nepřestává bavit,“ vysvětluje dominanci mnichovské mašiny. Dvakrát pak skóroval také za národní tým v Lize národů proti Bosně a Hercegovině.
Dost možná tak i za rok bude útočit na nejvyšší pocty. Mimochodem proto, aby se také letos uděloval Zlatý míč, vznikla petice, k níž se přihlásilo na 200 tisíc fanoušků. Tak snad příště, protože jak říká sám Lewandowski, vyhrát Zlatý míč je snem každého fotbalisty.
