„Hrozně se na to těším, chtěl bych hrát. A kdybych mohl vyčapat Česko, byla by sranda,“ culí se před utkáním, které v hale Santa Giulia začne v 16.40.
Trošku to působí, jako kdyby skupinu stavěli podle něj. Kromě družiny Radima Rulíka už v pozici náhradníka narazil na Švýcarsko (0:4), ve kterém chytá na klubové úrovni od mládeže. A pochopitelně ho čeká i hvězdná Kanada.
Asi i tu by ale oželel, kdyby naskočil proti zemi, kterou zná nejlíp.
„Myslím, že mám půlku srdce na každé straně,“ praví Neckář, který se mihl i v české reprezentaci, když se na kempu v kategorii do šestnácti let ukázal mimo jiné pod Ondřejem Pavelcem, současným trenérem brankářů áčka.
Na tradiční turnaj pěti zemí už ale s týmem do Finska nevyrazil. Kariéru totiž načal ve Francii, pod jejíž federací je registrovaný, a proto reprezentuje právě ji. V tuzemsku by tak musel odkroutit alespoň dvě po sobě jdoucí sezony, aby splnil pravidla IIHF.
„To už jsem nějakou dobu chytal ve Švýcarsku a zvažoval, jestli půjdu do Česka, nebo zůstanu a dostanu tamní cennou licenci,“ zmiňuje klíčovou vstupenku k tomu, aby ho v alpském státě nepovažovali za cizince, na které se v týmech vztahují početní omezení. „Nakonec jsem se rozhodl zůstat a teď se mi to vyplácí.“
Francouzsko-český hokejový brankář Martin Neckář v akci během utkání švýcarského Langnau.
Tuto sezonu už se rozkoukává mezi elitou v Langnau. A teď si vybojoval i nominaci do francouzského týmu pro olympiádu, kde čerpá zkušenosti třeba od velezkušeného Cristobala Hueta, někdejšího gólmana Los Angeles, Montrealu či Chicaga.
„Je to super, neuvěřitelný! A ohromné potěšení tady být a vše si užívat. Vždyť na olympiádě jsem ještě nikdy nebyl,“ vytáhne další úsměv.
Což rozhodně neznamená, že by na Česko zanevřel. Však i na zadní část masky chtěl propašovat nápis v češtině.
„Mělo na ní stát ‚Díky, tati!‘ Ale moc to neprošlo, i když jsem chtěl.“
S „Merci Papa“ už problém nebyl: „Taťka si to zaslouží, díky němu jsem tady, odmalička mě trénoval, on mi pomohl až sem.“
Vzkaz brankáře Martina Neckáře otci Františkovi, kterému děkuje, že ho přivedl k hokeji. Původně chtěl mít nápis v češtině, ale kvůli působení u francouzského národního týmu prošla až přeložená varianta.
Jméno František Neckář vám asi mnoho neřekne. Taky brankář, který ale působil hlavně na nižší úrovni ve Francii. Coby jihlavský rodák až do hlavního týmu Dukly neprošel, na západě si ale čtyři sezony střihl i v nejvyšší lize. Včetně Dijonu, kde se mu Martin narodil.
„Šel tam nějak po revoluci. Ještě hrál hokej a chtěl studovat nějakou dobrou školu, tak se přestěhoval. Díky nižší soutěži mohl současně vystudovat. A našel si tam moji mamku, tak se rozhodl zůstat.“
Ve Francii dál i trénoval, v pátek asi nebude mít takové dilema jako další členové rodiny.
„Babička, děda, strejdové,“ vyjmenovává Martin. „Pravidelně za nimi jezdívám, ti to nebudou mít jednoduché. Je to pro ně velké téma, zrovna tak pro moji přítelkyni z Hradce Králové.“
I díky ní aktivně používá francouzštinu a češtinu v rovnocenném poměru, proto se při rozhovoru s novináři vůbec nezadrhává, nepotřebuje se slovíčky napovídat.
„Poznali jsme se tak, že jsem ve Švýcarsku hrál s mladým Marhou. Ten je právě z Hradce. Když jsem jel za prarodiči, řekl mi, ať se stavím. Zastavil jsem se, bum bác a jak se říká: zabouchnul jsem se.“
Francouzsko-český brankář Martin Neckář během tréninku francouzských hokejistů na olympijských hrách v Miláně
Jednou se možná do Česka na delší dobu vrátí: „Už jsem měl s extraligou i nějaké kontakty, nic velkého, ale proč o tom neuvažovat.“
Víc ale pokukuje po šanci v zámoří. Byť draftem neprošel, ambice má.
Momentálně se ale soustředí na Švýcarsko, kde je nadmíru spokojený: „Fakt top liga, se můžete zeptat Kubaldy nebo Červuse!“ odkáže se na české útočníky, které zná. Oni jeho ale nejspíš ne.
Tedy zatím. Třeba se to brzy změní. Na akci v Miláně, kterou si Neckář v konkurenci vychytal skvělými výkony ke konci loňského roku.
„A pak klidně budu jen rád, když bychom s Dostym a kluky v bráně zašli na kafe. Určitě se uvidíme, však Češi mají kabinu hned proti nám.“
