Osmatřicetiletá majitelka sedmi olympijských kovů, která už několik dní marodí a musela vynechat sobotní zápolení na třech kilometrech, se pustí i do závodu na 1 500 metrů, který se chystá v pátek 20. února.
„To už snad budu v pořádku,“ doufala s nasazeným respirátorem. Občas se otočila stranou, aby si odkašlala. Vždyť i zmíněný trénink mezi sestavami z celého světa absolvovala zabalená v šátku.
Ze všech stran se jí dostává neuvěřitelné podpory. Když do haly vstoupila, od členů kanadské reprezentace dokonce zaslechla: „Jsme rádi, že jsi zpátky!“
Martino, jaký to byl trénink?
Jestli mám být upřímná, nebudu teda sprostá, ale bylo to hrozný! První kola byla horší než ta potom. Jsem ale hrozně ráda, že jsem se na led zvládla postavit a že nepůjdu z postele rovnou na start.
Co od závodu očekáváte?
Nedokážu říct. Samozřejmě do něj nejdu s tím, že bych rozjela kolo za 35 sekund a jen tak si to šla odkroužit. Rozjedu to tak, na co budu mít, a uvidíme, jak to moje tělo zvládne. Jestli začnu zpomalovat po druhém, nebo až po desátém, to netuším.
Martina Sáblíková na tréninku před olympijským závodem na 5 kilometrů. (11. února 2026)
Co vás nejvíc limituje?
Teď je to primárně o dechu. Nevím, co bych k tomu víc řekla. Je to škoda.
Nastoupíte i na trati 1 500 metrů. Věříte, že do té doby už zdraví bude lepší?
Je to dalších asi osm dní, tak snad jo. Od včerejška to vážně udělalo zase velký pokrok. Uvidíme, snad už budu v pořádku.
Už v předešlých dnech jste si cenila obrovské podpory. Je příjemné podívat se na sociální sítě, co na vás vyskakuje?
Pro mě je to hrozně emotivní (utírá si oko). Jsem hrozně ráda za podporu. To, jak mě všichni podrželi, bylo neskutečné. Moc za to děkuju, jsem vděčná.
Asi víte, že fanouškům nic dokazovat nemusíte. Chcete i něco ukázat sobě samé?
Právě to je pro mě nejtěžší. Odjížděla jsem s tím, že se chci poprat o nejvyšší příčky. Chystala jsem se svědomitě jako vždy a hrozně mě to mrzí z tohohle důvodu. Ale je to tak, jak to je. Nějakým způsobem se s tím snažím vyrovnat. Rozjedu to, jak budu moct.
Objevil se mezi vzkazy i nějaký, co vás potěšil nebo překvapil?
Všechno jsem to číst nemohla, protože by to trvalo asi ještě týden. Chodily mi i tisíce zpráv na instagram a kdybych to měla pročítat, asi bych start ani nestihla. Vážím si toho, byly tam zprávy od fanoušků, známých osobností, sportovců. Z různých odvětví, ať už jsou tady, nebo ne. Je to neskutečná podpora. Pro mě to znamená eventuálně víc než ta placka, kterou bych mohla mít. Je to úplně jiný příběh o tom, že když se člověku něco nepodaří, nebo se mu něco stane, není v tom sám. Strašně krásný pocit, vidět to je hrozně hezký.
Poslední dva závody a pak konec. Martina Sáblíková má před sebou závěr veleúspěšné a bohaté rychlobruslařské kariéry na olympijských hrách.
Jak vás taková podpora motivuje?
Dodává mi obrovskou sílu. Říkala jsem, že jsem v životě nikdy nespolykala tolik prášků a neležela tři dny zavřená v posteli, že o mně nikdo nevěděl. Snažila jsem se dostat z toho nejhoršího, abych se na start nachystala.
Budete nervózní?
Jsem nervózní už teď! (vykřikne a pak kašle stranou)
Měla jste vůbec sílu sledovat závod na 3000 metrů?
Trápila jsem se od začátku až do konce, ale dívala jsem se.
Koukala jste ale na všechny možné přenosy a posílala vzkazy, že?
Jo, bylo to super! Za posledních pět olympiád jsem nikdy nestihla přenosy sledovat, protože jsem se věnovala tréninku a přípravě. Takže když byl čas, na něco jsem koukla a byla totálním fanouškem. Pořád jsem měla zapnutý nějaký kanál, kde jsem sporty sledovala. Dokonce jsem se naučila s multidimenzí, kdy můžete sledovat víc věcí najednou. Ani jsem nevěděla, že něco takového existuje, Na biatlon jsem koukala asi takhle (ostří zrak), protože jsem pořádně neviděla terče. Tohle je na tom hezký, ale pak když si člověk uvědomí, že na startu taky mohl být, ale musel zůstat v posteli, tak to byla taková trošku bezmoc.
