Zatímco v semifinále do toho ještě Jílek kopnul před půlkou 6 400 metrů dlouhé trati, aby posbíral body z průběžných sprintů pro umístění do top osmičky a jistotu postupu, teď musel zkusit jít all in.
Průběžné body ve finále už pro něj byly irelevantní. Chtěl medaili. A tu v atypické disciplíně berou jen první tři muži ve finiši. A většinou to bývají sprinteři. Jako jasně největší favorit Jordan Stolz z USA.
Pokud tedy rychlíky nezaskočí zdárným únikem nějaký vytrvalec typu Jílka. V sobotu se to ale povedlo už ve třetím z šestnácti kol zlatému Jorritu Bergsmovi, ve spolupráci s Dánem Thorupem.
I přes to, že mohli být snadno lapeni čtrnácti lidmi za nimi, už jen kvůli daleko vyššímu odporu vzduchu, kterému ve vysoké rychlosti čelili.
„V životě bych neřekl, že se něco takového může stát. Ještě na olympiádě, v tak vysoké konkurenci, asi nejvyšší za poslední roky, kdy tu máme i nadupané specializované bruslaře,“ rozmluvil se nakonec 14. a naštvaný Jílek, když přihlížel netečnosti taktizujícího balíku.
Metoději, zkuste divákovi vysvětlit, jaký to byl závod?
Hodně zvláštní. Že první únik dokáže dojet do cíle, to bych vážně nečekal. Bylo to hodně specifické a myslím, že hodně týmů závod prokaučovalo a přišlo o boj o cenné kovy.
Jaká byla vaše taktika?
Já si myslel, že silnější týmy, jako třeba Spojené státy se Stolzem, první úniky stáhnou. On je několikanásobný zlatý medailista, měl největší šanci na výhru. Stačily mu dva kroky a byl by únik stáhl. Očekával jsem, že bude závodit, ale bohužel nezávodil. Moje taktika byla pak vyjet čtyři nebo pět kol před cílem a zkusit balíku ujet těsně před tím finálním sprintem. To byla moje jediná šance na medaile. Bohužel závod se vyvíjel jinak, pro balík byl neskutečně lehký a sprinteři pak měli nohy na finální sprint.
Rychlobruslař Metoděj Jílek a jeho poslední start na letošní olympiádě. (21. února 2026)
Co byste udělal jinak?
Kdybych věděl, co se stane, určitě bych se vydal za Bergsmou. Dokázal bych v úniku být. To mě na tom štve nejvíc. Věděl jsem, že únik udělá, ještě předtím, než ho udělal. Když jsem se ohlédl, viděl jsem, jak se na něj chystá. Rozhodoval jsem se, jestli se tam přidat, nebo ne. Ale věděl jsem, že balík táhne Stolz, kterému stačí udělat dva kroky a měl by je.
A nemyslíte, že kdybyste se připojil do úniku, nezačnou vás stahovat? Už byste byli tři na tři medaile.
Myslím, že by nic nedělali. Potom, co jsem viděl tento závod, by fakt nic nedělali, placka by byla jistá. Jel bych akorát s Bergsmou o zlato.
Proč Stolz únik nestahoval?
Jordan tyhle závody začal jezdit teprve tuto sezonu, asi nemá tak velké zkušenosti jako ostatní. Ale nemyslím si, že ho to omlouvá. Sil má dost, je to nejrychlejší závodník, co tu je. A ty dva kroky by ho moc sil nestály. Vina není jenom na něm, ale i na ostatních týmech. Štve mě tenhle přístup.
Jordan Stolz ze Spojených států v akci během finále hromadného startu mužů. (21. února 2026)
Co ostatní?
Viděl jsem, že Bart Swings z Belgie se snažil stahovat, byť je slabší bruslař. Chtěl, aby se o medaile sprintovalo. A právě Belgičani jako jediní odvedli fakt skvělou práci. Kdyby se připojili ostatní, jsme u nich. Jakmile nám ale odjeli o půl kola, věděl jsem, že je nesjedeme. Když se k tomu v první polovině nikdo nehlásil... Byla to dejme tomu lenost ostatních.
A co vy?
Myslím, že na mně zodpovědnost úplně nebyla. Byl jsem tam sám, nemám ani šanci ve finálním sprintu, takže kdybych táhl, nebudu mít síly pak něco udělat. A takových lidí jako já tam bylo několik. Ale zrovna tak řada těch, co trošku stahovat mohli a byli tam ve dvou.
Vy trénujete se Švýcarem Wengerem, s kterým jste si mohl pomoct, kdyby v semifinále nespadl. Chyběl vám?
Určitě to je škoda, udělal chybu, ale to se i na nejvyšší úrovni stává. Měl ambice na medaili, ale i malá chyba vás může stát účast ve finále. Mně by v závodě určitě lehce pomohl, ale taky si musíme uvědomit, že nestartujeme za jednu zemi a nemůžeme se jeden pro druhého obětovat. Bylo by to politicky nekorektní. Druhý člověk by z toho vlastně nic neměl.
Rozjezd Metoděje Jílka před hromadným startem. (21. února 2026)
Ale právě jeho pád byl důvodem, proč jste se v semifinále chytal za hlavu, že?
Ano. V ten moment mi to bylo trochu líto, protože jsem měl postupovou pozici jistou a tohle byla zbytečná chyba. Ale nervy při těchto závodech jsou velké.
Ve finále přitom balík působil dost klidně, sebevědomě, že únik chytne. A přitom se nic nedělo.
No právě. Všichni se kromě Belgičanů jen koukali na sebe, nic nedělali a přišli tím o šanci na medaili.
Vy už jste pak ke konci kroutil hlavou, byl jste frustrovaný?
Zkusil jsem zaútočit na bronz, ale celý závod se nic nedělo, sprinteři měli čerstvé nohy a zkrátka proti Jordanovi, který vyhrál olympijské zlato na 500 metrů i na kiláku, nemůžu udělat nic moc.
Je to zkrátka tak, že právě Stolz, který bývá vnímán jako neporazitelný, dost narušil průběh závodu a ostatní na něj kladli odpovědnost?
Ano, určitě. On byl ten s největší zodpovědností a vůbec nic s tím nedělal. Když se to dostane do cíle, skoro nikdo ho nemá šanci ve sprintu porazit. Navíc když někdo stáhne únik, uvaří se mu nohy. Kdyby to někdo zkusil dotahovat a pak by se dostal do sprintu se Stolzem, on ho převálcuje ještě dvakrát tolik. Je blbý to říct, ale jemu to vyčítáme.
Nakonec ale nedojel ani třetí, možná si pořádně nevšiml Itala Giovanniniho. Jaký je tento závod, tato disciplína?
Adrenalinová, nevyzpytatelná. Ani na Světových pohárech se tohle moc nestává, že by se první únik povedl. Mně se to povedlo naposledy v Inzellu, ale říkal jsem si, že se tohle nemůže v životě nikdy stát na olympiádě. Podle toho jsem taky závodil. Ale bohužel opak byl pravdou. Asi musím přemazat v hlavě všechny věci, co jsem měl na startu a učit se znovu. Nevím. Rozhodla jenom milisekunda na začátku.
Co říkáte na čtyřicetiletého Bergsmu, vždyť on je lídr disciplíny ve Světovém poháru.
Je zkušený. Začal na maratonech, tento typ závodů jezdí dvacetkrát za rok. Takže taktiku a pocit závodů má v sobě. Ve zkušenostech se mu nikdo nevyrovná, vyhrál to jenom na ně. A na to, jak je silný ve čtyřiceti. Zajel to opravdu skvěle. Proti němu nelze nic říct.
Zlatý medailista Jorrit Bergsma z Nizozemska slaví vítězství v závodu mužů v rychlobruslení. (21. února 2026)
Když jste průběh závodu nechápal, proč zrovna on tedy útočil tak brzy?
Podle mě ani on nechtěl ujet prvním únikem, spíš chtěl nastartovat závod. Aby ho sjeli. Chtěl z toho udělat těžší boj, aby Stolz a další neměli tak silné nohy. Když se ho kdokoliv zeptá, podle mě ani on netušil, že tenhle únik bude o zlato.
Šlo by takový kousek předvést i v jednom člověku?
Bylo by to určitě hodně těžké, ale třeba někdy já, právě Jorrit Bergsma, nebo Timothy Loubineaud bychom to dokázali.
Máte zlato z desítky, stříbro z pětky. Jste nejúspěšnější český sportovec na hrách v Miláně. Jak na ně budete vzpomínat?
Pozitivně, jsem hrozně rád, co se mi tady povedlo dokázat, ale teď jsou emoce trochu někde jinde. Jsem naštvaný z posledního závodu, ale až to odezní, tak určitě budu nadšený, co jsem tady dokázal.
Metoděj Jílek jedoucí v semifinále hromadného závodu. (21. února 2026)
Nezkalí vám olympiádu poslední závod, že?
To ne. Jsem sice naštvaný i na sebe, že jsem v úniku nebyl, na druhou stranu si ale říkám, že jsem to nemohl vědět. Určitě to jsou zkušenosti do budoucna, něco si od toho vezmu. Myslím, že jsem jel dobrý závod, na hranici svých možností, lépe jsem zajet nemohl. Poslední kolo, kdy mě předjeli, jsem víceméně vypustil, protože jestli budu 10. nebo 14., to už takový rozdíl neudělá. Ale přemýšlím, co jsem mohl udělat jinak. Pořád mi to šrotuje v hlavě a asi ještě nějakou dobu nepřestane.
Odpočinete si teď?
Za čtrnáct dní závodím na mistrovství světa v Holandsku, takže tam směřuje moje soustředění a pak si odpočinu.
Nebude těžké po vrcholu sezony hledat motivaci?
Tak zrovna po tomhle závodě jsem hodně namotivovanej (smích). Takže si myslím, že to teďka nehrozí.
