A teď jste olympijský vítěz, Metoději, jak to zní?
Pocity jsou super. Naprosto super. V neděli při závodě na pět kilometrů jsem věděl, že mohu jet o zlato, a dnes to bylo stejné. Jsem neskutečně rád, že se to povedlo a že ho mám.
Emoce jste tentokrát pustil ven, pobíhal jste po ploše.
Bylo to hezké. Hlavně jsem tu show dělal pro fanoušky, kteří přijeli z Česka. Vůbec jsem nečekal, že jich tady bude tolik. Doufám, že si to užili.
Poté, co jste vyhrál předposlední rozjížďku za 12:33, věřil jste před poslední jízdou, že váš výkon bude na zlato stačit?
Věděl jsem, že jsem nastavil hodně dobrý čas a že bude těžké ho překonat, ale taky jsem věděl, že v poslední jízdě je Eitrem, který má životní formu – a nepřekvapilo by mě, kdyby zajel zase fakt hodně dobrý čas. Bylo to nejisté. První polovinu závodu měl lepší mezičasy než já, pak mu došly síly. Vyšlo mi to, na zlato to stačilo.
Kdy přesně jste uvěřil, že vaše vítězství klapne?
Když se mezičas překlopily v můj prospěch. Věděl jsem, že už to nedá.
A už tři kola do konce jízdy Eitrema a Loubineauda jste se s vaším týmem začali objímat.
Tou dobou už jezdili kola za 32. Už to nemohli zachránit.
Zato vy jste velkou část druhé poloviny vaší jízdy odjel v tempu dokonale fungujícího stroje.
Ale posledních osm deset kol bylo fakt na morál, mlel jsem z posledního a závěrečná tři kola mi nevystačily síly, abych udržel nastavené tempo. Ale naštěstí to nebylo potřeba.
Celou dobu jste jel v rozjížďce prakticky sám, kanadský soupeř Bloomen vám od prvních kol nestačil. Jaké to bylo?
Těžké. Moje první desítka v životě, kterou jsem absolvoval takhle sám. Skok do neznáma! Ale zvládl jsem ji suprově i díky podpoře českých fanoušků.
Původně jste přitom měl nastoupit proti Američanu Dawsonovi, jenže ten se odhlásil. Zaskočil vás?
Dawson mi napsal už ve čtvrtek večer: Omlouvám se, moc bych s tebou chtěl jet, ale odhlašuju se. Předpokládám, že se soustředí na týmovou soutěž, kde mají velkou šanci na zlato. Takže ho chápu a respektuju. Jsem moc rád, že mi dal vědět dopředu a mohl jsem jít spát s tím, že vím, s kým pojedu místo něj. Nevím, jestli to věděli i mí soupeři, ale já už jo.
Přímo na ploše vám po závodě gratulovala i Martina Sáblíková. Jaké bylo se s ní objímat a vidět její emoce?
Skvělé. Fotit se a objímat s takovou legendou... Jsem moc rád, že mě takhle podporuje.
Hodně jste prožíval i její příběh na této olympiádě.
Moc. Hrozně mě mrzí, že takhle onemocněla. Vím, že měla na to zajet taky nějaký skvělý výsledek, kdyby neonemocněla. Teď vypadá, že už jí je líp. Jsem rád, že si aspoň užila poslední závod.
A věděl jste, že měla pro vás připravené tričko s nápisem Golden Boy?
Ne, neměl jsem o něm vůbec tušení. Přinesla a vyrobila ho Martina, po závodě se s ním vytasila. Moc hezké gesto od ní.
Rychlobruslař Metoděj po vítězství v závodu na 10 000 metrů (13. února)
Na krku už máte vaše zavěšené vybojované zlato. Jak si s ním připadáte?
Že se mi splnil sen. Ale to neznamená, že teď nějak polevím. Pořád chci medaile zajíždět i za deset patnáct let. Budu směřovat k tomuhle cíli. To, že jsem teď získal zlatou medaili, neznamená, že mi nějak spadne motivace.
Můžete si z Milána odvézt i víc než dvě medaile, čekají vás další dva starty.
Určitě mohou být víc než dvě. Šance jsou na patnáctistovce a v masáku o dost menší. Ale dokud je šance, budu bojovat a nevzdám to.
Některým sportovcům se jejich milánská medaile rozpadla. Vaše zatím, hodinu po vyhlášení, ještě drží?
Doufám, že jo. Už mi preventivně opravovali tu stříbrnou, aby se ta šňůrka taky neodtrhla. Tahle by měla být solidní (tahá za medaili.)
Před nedělním závodem jste sledoval, jak vybojovala medaili Zuzana Maděrová. Viděl jste dnes jízdy Evy Adamczykové?
Bohužel ne. Byl jsem soustředěný, v tunelu. Soustředil jsem se jenom na závod, nepouštěl jsem si nic.
Za zlato a stříbro jste tu už také vydělal spoustu peněz (4,2 milionu Kč). Na co byste je mohl použít?
Asi vyloženě nic nepotřebuju. Ještě jsem nad tím nepřemýšlel. Ale určitě se spíš zajistím na budoucnost, peníze budu nějak investovat. Nebudu chtít kupovat si drahá auta nebo tak. Něco hezkého si koupím. První jsou závody, soustředil jsem se tady jen na výsledek a výkony. Vůbec ne na to, co bude potom.
A čím se odměníte bezprostředně po závodě?
Asi nějakým dobrým jídlem.
Těšíte se do Českého domu za fanoušky?
Určitě to tam bude veselejší než po pětce. Těším se, ale taky vím, že budu dost unavený, než tam přijdu. Ještě mě čeká pár hodin interview.
