Ani pád ho nezastavil. Pogačar konečně vítězí na San Remu, v cíli udolal Pidcocka

Na perfektně zvládnutém stoupání na Cipressu stál celý jeho vítězný plán. Najet na něj v perfektní pozici, rovnou začít útočit, vyjet nahoru tak rychle, jak dokáže jen on.

Jenže to všechno se Pogačarovi 33 kilometrů před cílem zhroutilo. Jen šest kilometrů zbývalo do nájezdu na ikonický kopec, když se mistr světa ocitl na zemi. Nejen týmovým šéfům UAE v té chvíli zatrnulo.

„Když jsem spadl, blesklo mi hlavou, že končím,“ přiznal v cíli Pogačar. „Nebylo ideální, že se mi to stalo těsně před nejdůležitější částí závodu, ale naštěstí ani já, ani kolo jsme nebyli příliš rozbití.“

Veškerá pečlivě naplánovaná taktika letěla v tu chvíli do koše. Nová strategie zněla: bláznivým tempem vpřed!

Na letící balík ztrácel půl minuty, při nájezdu na Cipressu – kde je výchozí pozice tak zásadní – se teprve zachytil konce pelotonu. Rychle se ale prodíral vpřed, pět kilometrů pod vrcholem už se opět zjevil na čele.

Na nějaké odfrknutí nebo sbírání sil nebyl čas, a tak jeho kolegové Brandon McNulty s Isaacem del Torem rovnou rozjeli likvidační tempo pro soupeře nezdolného Slovince.

„Moji parťáci z týmu dali všechno do toho, abych se dostal zpět do pelotonu a aby mi připravili skvělou pozici pro útok. Kdyby jich nebylo, nezamířil bych po tom pádu na Cipressu, ale zahnul bych rovnou do cíle,“ děkoval posléze Pogačar.

PRVNÍ SELEKCE. Pogačar nastupuje na Cipresse, jeho tempo akceptují pouze Pidcock a Van der Poel.

24 kilometrů před cílem a tři kilometry pod vrcholem přišel jeho nástup. Rivalové se pod tlakem mistra světa postupně lámali, ale přece jen dva na jeho zadním kole zbyli.

Pidcock a Mathieu van der Poel.

Ten odolal veškerým Pogačarovým atakům i loni a v San Remu nakonec slavil vítězství. Tentokrát ale Nizozemec v dresu Alpecinu nevypadal tak silně.

Téměř nestřídal, často za Pogačarem s Pidcockem až povlával. A když dorazili na poslední stoupání před cílem, Poggio di Sanremo, Pogačar se ho rázným útokem zbavil.

Potud krizový plán vycházel dobře. Co ale s Pidcockem?

Brit prožíval na kole skvělý den. Na Pogačarovy nástupy měl vždy odpověď a na vrcholu Poggia mu nedopřál ani centimetr náskoku.

„Ideálně jsem chtěl jet sám, ale Tom byl dnes vážně silný,“ uznal slovinský fenomén.

Následně zkoušel Pidcockovu odolnost, také ve sjezdu do cílového města se ho riskantními manévry snažil setřást. Na špičkového sjezdaře si ale nepřišel, do závěrečných dvou kilometrů vjížděli společně.

8 fotografií

Ještě ale nebyl čas na taktizování, za nimi se totiž řítila skupina přeživších, kterou k vedoucímu duu výrazně přiblížil také Mathias Vacek. Čech na slavném monumentu debutoval a čtvrté místo Madse Pedersena nese i jeho podpis.

Supící minipeloton překvapil nástupem Wout van Aert, kterému se sice podařilo odpoutat, cíl byl už ale příliš blízko a vedoucí duo příliš chytré na to, aby se nechalo dojet.

Až teprve 500 metrů před cílem se po sobě Pidcock s Pogačarem začali ohlížet a Brit přepustil mistru světa první pozici.

„Všichni víme, že je Tom hodně rychlý chlapík. Trošku jsem se ho bál. Když mě pustil před sebe, čekal jsem se spurtem, jak dlouho bylo možné. Ale zase jsem nechtěl čekat příliš dlouho, protože má lepší zrychlení než já,“ popisoval Pogačar své myšlenkové pochody v posledních stovkách metrů.

Nakonec odpálil svůj spurt 200 metrů před páskou. Pidcock se v posledních metrech ještě dotahoval a oba hodili kolo na pásku téměř totožně. Cílová fotografie pak odhalila, jak těsné splnění Pogačarova snu bylo: 298 kilometrů dlouhý závod rozhodla půlka předního kola.

„Byl jsem překvapený, že jsem vyhrál. Měl jsem štěstí,“ připustil vítěz s úsměvem.

Ovládl i čtvrtý z pěti monumentů. Ten, o kterém se hovořilo, že ho kvůli příliš mírným kopcům snad ani nikdy ovládnout nemůže. Na šestý pokus a se sedřenou nohou i zády se mu to ale konečně podařilo.

Z cyklistických monumentů mu zbývá vyhrát jediný: Paříž-Roubaix. O zdolání i tohoto milníku se pokusí za tři týdny, 12. dubna.