Češi v Atlantě vedli po rychlém gólu záložníka Sadílka, jenže v závěru couvli, nechali se zatlačit a z penalty dostali chvíli před koncem vyrovnávací gól.
Zklamání, trenére?
Výsledek nás mrzí, ale průběh zápasu byl očekávaný. Jihoafrická republika má silné kombinační mužstvo, ale my jsme věděli, že se proti zahuštěnému bloku neprosazují úplně snadno. Proto jsme měnili rytmus hry a střídali vyšší presink s nižším postavením. Až na dva nebo tři závary si soupeř nevytvořil žádnou velkou šanci. Nám chyběl druhý gól, který by zápas stoprocentně uzamkl.
Co z toho vyplývá?
Že se potvrdilo naše zjištění. Mohli jsme být ohrožení střelami z dálky, o které se pokusili. Někdy jim to tam spadne, ale tentokrát ne. Pak bohužel přišel nešťastný moment, ruka Šulce a penalta. Mám ji v kolonce přísná, ale pískatelná.
Ladislav Krejčí burcuje své spoluhráče během občerstvovací pauzy.
Začátek byl ve vaší režii, pak se obraz hry převrátil. Nezdá se vám, že mužstvu na světové scéně absolutně chybí sebevědomí?
Takhle brutální hodnocení nepřijímám. Měli jsme protiútoky, měli jsme šance. Podívejte se i na jiné zápasy – spousta mužstev si výsledky uhraje z nižšího postavení, to přece ve fotbale nehraje vůbec žádnou roli. Jsem spokojený s tím, že jsme si vytvořili řadu gólových situací. A pokud jde o držení míče, převahu, dominanci. Co to je dominance? Když si otáčí soupeř balon kolem vás? Všechno je v podstatě pod kontrolou. Žádné gólové šance jsem neviděl, pár centrů, dva tři závary a střely vedle. Fotbal má takovou tvář.
Jak to myslíte?
Vidím mužstva, když máte pocit, že nejsme dominantní, která hrají ještě méně dominantně. My nejsme favorit mistrovství světa. Máme svou úroveň. Kluci ze sebe vydali úplně všechno, šli do křečí a já jejich výkon akceptuji a přijímám ho. A že budou soupeři ve skupině silnější s balonem, víme od samého začátku. Neznamená to, že si zápasy nemůžete uhrát. Kdybychom neudělali taktické hlouposti s Koreou, pohlídali jsme si i ji. Na tom to musíme stavět a umět udeřit. Proti Jihoafričanům jsme mohli dát dva tři góly.
Ale nedali jste je.
Ani nám se to nelíbí. Taky bych radši hrál hezčí fotbal. Zase tam bylo pár vyhozených míčů úplně zbytečně, ale taky zajímavé kombinační akce. Byli jsme daleko víc u balonu než v minulých zápasech, ale čelíme silným mužstvům.
Fanoušci brblají, že jste se po prvním gólu stáhli a hráli zanďoura.
Tohle nevidím. Jsou přece pasáže zápasu, kdy si musíte hrát z bloku, ale určitě jsme nechtěli být pasivní. Naopak. Chtěli jsme hrát aktivně a napadat co nejvíc to půjde. Ale pořád zdůrazňuju, že jsme si z tohoto zanďoura vytvořili dost šancí. Já slovo zanďour nepřijímám, je přece normální obraz fotbalu zahustit prostředí na své půlce a trochu si orazit. Je to až komické. Podívejte se na velké zápasy největších mužstev. Třeba na finále Ligy mistrů. Soupeři jsou silní s balonem, takže musíte občas couvnout. Když je budete zběsile honit po celém hřišti, vykombinují vás.
Udělali jste pět změn v sestavě, ale po vystřídání jste po přestávce kontrolu nad zápasem ztratili. Varování?
Nebudu hodnotit jednotlivé hráče na tiskové konferenci, všechno si ode mě vyslechnou osobně. Jestli máte pocit, že jsme ztratili stabilitu, možná se to dá přijmout. Ale když ubývají síly, změny udělat musíte. Minule jsem vystřídal čtyřikrát a zase to bylo špatně. Musíte vnímat i klima, jaké tady je. Už jsme sice v Americe dlouho, ale každý zápas hrajeme jinde, neustále trénujeme v horku, což vás taky stojí energii. Je nabíledni, že v takové situaci ve druhém poločase nasadíte hráče, kteří mají velké renomé. Někdy se jim může dařit víc, někdy méně. Ale souhlasím, stabilitu jsme v tu chvíli trochu ztratili.
Mění se nějak pozice Tomáše Součka, kterého jste podobně jako v baráži s Irskem nenasadil od začátku?
Mužstvo má určitý vývoj a Tomáš je důležitý hráč. Nikdo ale není nepostradatelný, na první místě musí být vždycky tým.
Český trenér Miroslav Koubek si po utkání s Jihoafrickou republikou podává ruku s rozhodčí Tori Pensovou.
Čím si vysvětlujete, že jste podruhé ztratili vedení?
Možná nám chybělo i trochu štěstí. S Koreou dvě hloupé chyby, to fotbal přináší. Tentokrát nám možná chybělo deset minut k postupu, protože tři body by asi stačily. Ale nemáme je a nedá se nic dělat. Musíme se rvát dál.
V Mexiku na Aztéckém stadionu, což bude obzvlášť těžká zkouška. Věříte si?
Hraje se za pět dnů, takže tentokrát nemáme ani celý týden. Přeletíme do Dallasu, odpočineme si a uzpůsobíme tréninky. Dobře víme, že je před námi nejtěžší utkání ze tří, i vzhledem k nadmořské výšce. Ale jsem přesvědčený, že se o postup ještě půjdeme poprat.
