Na Alexander Stadium poprvé zavítal ve čtvrtek, znovu přišel v sobotu. V pátek Wolverhampton bez něj v sestavě vstoupil do nové sezony, po sestupu z Premier League remizoval ve druhé lize s Blackburnem 2:2.
Sedmadvacetiletý stoper do kádru Wolves stále patří, nicméně trenér César Peixoto o něm nedávno prohlásil: „Nechci, aby odešel, ale máme hodně dobrých hráčů pod smlouvou a nemůžeme si je všechny dovolit. Klub chce, aby zůstal, ale musíme počkat, co se stane do konce přestupového období.“
O fotbale se však Krejčí s novináři v Birminghamu nebavil.
Prozradil, že na šampionát se dostal díky doktorovi české výpravy Michaelu Lujcovi.
„Vzpomněl si na mě a přes našeho společného známého fyzioterapeuta Ivana Janského mě kontaktoval. A já jsem toho využil, když mám volno. Su rád, že jsem atletiku mohl vidět na vlastní oči, doteď jsem ji vždycky viděl jen v televizi,“ popisoval.
„S taťkou nebo rodiči se na atletiku doma často díváme. V mládí jsme s ní měli i spoustu počítačových her. Mám ji rád, ale jsem spíš takový všeobecný fanoušek, než že bych ji sledoval každodenně nebo pravidelně.“
Ve čtvrtek ho na stadionu zaujal skok o tyči či sprinty. „To je takové krátké, rychlé a zajímavé.“ V sobotu sledoval mimo jiné neúspěšné snažení o medaili čtvrtkařky Lurdes Glorie Manuel a oštěpaře Jakuba Vadlejcha.
A kdyby si mohl vybrat, kterou disciplínu by sám dělal?
„Asi hod oštěpem nebo diskem.“
Přitom by se u něj jakožto u fotbalisty s vynikajícími hlavičkami nabízel spíše skok do výšky. Nebo ne?
„Pamatuju si, když jsme v atletice reprezentovali školu, tak jsem ho zkoušel, ale techniku nepochytil. Nahoru za balonem, to jo, ale přes laťku by byl problém,“ usmíval se.
Ačkoli se s žádným českým atletem z výpravy v Birminghamu osobně nezná, všem fandil a přál štěstí.
„Mám přede všemi českými sportovci, kteří reprezentují naši zemi na téhle úrovni, velký respekt, protože vím, kolik práce, času a odhodlání to bere. Dostat se na takový šampionát není nic jednoduchého.“
