Sladká odměna pro věrného pomocníka. McNulty přelstil hvězdy a je mistrem světa

Kousek před cílem se chytil za hlavu, pak se s očima plnýma slz ohlédl za sebe. Brandon McNulty nemohl uvěřit tomu, co se právě stává realitou.

„Já nevím... jsem úplně ztracený. Až do posledních metrů jsem tomu nemohl uvěřit. Nevím, nevím...“ opakoval pak stále ještě dost nevěřícně v televizním rozhovoru.

Téměř přesně před rokem na tomto místě slavil vítězství Velké ceny Montrealu. Tehdy ho v cílové rovince doprovázel právě Pogačar. Slovutný lídr lehce zbrzdil, nechal Američana, který se pro něj při každé příležitosti tolik nadře, aby si také on jednou vychutnal chvilku slávy.

Koho by napadlo, že za 12 měsíců tu bude osmadvacetiletý McNulty slavit zisk toho nejcennějšího trikotu?

Dojatý Brandon McNulty na pódiu v duhovém dresu pro mistra světa.

Možná právě samotného McNultyho. Před 14 dny dojel při obhajobě na Velké ceně třetí a do Montrealu se sjel možná nejsilnější americký tým za dlouhé roky.

Při závodě pak nechal své parťáky, ať pokrývají nástupy a zkouší sami útočit, zatímco on se příliš neukazoval, ale celou dobu měl dokonalý přehled o situaci.

A když vycítil, že soupeři na chvíli zvolnili a koukají se po sobě, na nic nečekal a zaútočil.

Perfektně využil zkušenosti a znalost trati z předešlých klání v Montrealu, každou zatáčku jel na hraně, ve svém vyladěném časovkářském posedu rychle sbíral sekundy k dobru.

Nepatřil mezi hvězdné adepty na medaile. Remco Evenepoel, Paul Seixas, Isaac del Toro, Mathieu van der Poel… ti všichni jeli za ním a marně se pokoušeli urputného Američana dojet. Do své snahy ale nikdy nedali tolik odhodlání, kolik McNulty do té své.

16 fotografií

A tak na ty největší favority zbyl jen boj o stříbro. Pro něj si dojel možná ještě překvapivější protagonista než McNulty – australský veterán Michael Matthews získal v šestatřiceti letech svou už čtvrtou medaili z mistrovství světa, jedenáct let po té první.

Za ním si dojel Van der Poel pro svůj druhý světový bronz, Quinn Simmons uzavřel snový americký den na čtvrtém místě.

Náročné klání dokončilo pouze 58 ze 184 startujících jezdců, mezi nimi nebyl ani jeden český zástupce. Pavel Novák s Jakubem Otrubou vzdali krátce po nájezdu na městský okruh, Mathias Vacek skončil po pádu.

Nástup za nástupem, akce za akcí

Do 273 kilometrů dlouhého dne vyráželi cyklisté už v devět hodin ráno z města Brossard na pravém břehu řeky svatého Vavřince. Národní dresy měla většina z nich schované pod větrovkami, vždyť tou dobou bylo v kanadské provincii Quebec ještě dost frišno.

Nejvíc se chtěla zahřát šestnáctka jezdců, která si naskočila do brzkého úniku. Pelotonu vrásky nedělala, a tak jí dovolil náskok až téměř k devíti minutám.

To se ale rychle změnilo po sto kilometrech závodu při nájezdu na městský okruh v Montrealu. Na trase, kde se každoročně jezdí náročná jednorázovka, letěla výhoda uprchlíků rychle dolů. Na špici balíku odváděl největší porci práce Bruno Armirail, který dělal den extrémně těžký soupeřům Paula Seixase. Za jeho úřadování se peloton výrazně smrskl a odvážlivci z úniku byli nemilosrdně dostiženi.

Bruno Armirail ve francouzském dresu táhne peloton do stoupání na okruhu v Montrealu při mistrovství světa.

Když balík pohltil posledního mohykána úniku, okamžitě odstartoval nový závod. Francouzi začali nastupovat a dál zvyšovali tempo pelotonu, až z něj nakonec po několika nevydařených útocích vystřelila skupina, ve které byli i Ben Healy a Mathieu van der Poel.

Ke dvěma favoritům klání se vzápětí připojili další: Wout van Aert a Primož Roglič. V pelotonu zavládla panika a Francouzi napřeli všechny zbývající síly do toho, aby nebezpečnou grupu eliminovali. Jenže jakmile se balík přiblížil, Van der Poel znovu nastoupil – a byl fuč!

Zachytit jeho nástup zvládli pouze Quinn Simmons a Oscar Onley, náskok před pelotonem si udržela ještě trojice Van Aert, Roglič a Anthon Charmig.

Peloton vítaly v ulicích Montrealu tisíce fanoušků.

V tu chvíli už neměl žádný ze zbylých favoritů k ruce ani jediného pomocníka, do stíhání se tak museli vypravit Isaac del Toro a Paul Seixas sami. Úspěšnější než oni byl ale irský nezmar Ben Healy. Ten po vytrvalé sólo jízdě dojel na čelo, kde mezitím přibyl také Roglič a naopak odpadl Onley.

Hvězdné kvarteto však vydrželo na čele jen pár kilometrů, než bylo další z nespočtu zrychlení Del Tora konečně úspěšné a podařilo se mu dotáhnout stíhací skupinu až na úplné čelo závodu.

Jenže jen co Del Toro a spol. svěsili nohy potěšení stíhacím úspěchem, vyrazil Brandon McNulty. A kníratého Američana už nikdo až do cíle neviděl.

Rozhodující moment závodu:

UCI @UCI_cycling

⚠️The breakaway has been caught ⚠️

Brandon McNulty 🇺🇸 launches a big attack and no one follows! 🔥

#Montréal2026 https://t.co/8AoKQMh4eS

27. září 2026 v 22:41, příspěvek archivován: 27. září 2026 v 22:13

oblíbit retweet odpovědět

Zkušený domestik, který už několik triumfů získal právě překvapivým sólo únikem, si dobře spočítal, že v této fázi závodu tak našlapaná skupina favoritů nebude chtít na stíhání příliš spolupracovat, zatímco on si konstantním tempem vytvoří životaschopný náskok.

Což se přesně stalo.

Nástupy a pokusy odtrhnout se od skupiny? Ale ano, těch na posledních třiceti kilometrech bylo!

Healy, Del Toro, Van der Poel, Tom Pidcock… ti všichni se snažili hned několikrát zaútočit a napodobit McNultyho, jenže pozorní Američanovi parťáci Simmons s Matteem Jorgensonem byli vždy rychle na jejich zadních kolech a jakékoliv akce všem soupeřům dokonale znechutili.

Cimrmanovské stavy očekávání a zklamání mezitím prožívali fanoušci Remca Evenepoela. Největší favorit na zlato se zdál několikrát nadobro odpárán z čela závodu, načež se vždycky dokázal vrátit zpět a v jednu chvíli dokonce sám zaútočil. Ale přece jen to nebyl Belgičanův den a už nějakou dobu před cílem bylo jasné, že historický double světového zlata z časovky i hromadného závodu nezapíše.

Naopak v posledním kole se začal povážlivě smrskávat McNultyho náskok. Opakovanými útoky ve stíhací skupině zbylo z téměř minutové výhody už jen něco málo přes dvacet sekund. Ale cíl se naštěstí rychle blížil a Američan po 33 kilometrech své úsilí dotáhl do slastného konce.

Vedle Evenepoela skončil závod zklamáním i pro další dva velké favority. Del Toro dojel na pátém místě a Seixas, který před startem hlásil, že nebere nic než zlato, kvůli křečím v závěru finišoval až patnáctý.