Ujčík: Myslím, že jsme hokejovější než Američané. Koho do branky? Francouze

Brzo čtyřiačtyřicetiletý trojnásobný mistr světa ale ví, že jeho nástupce nečeká nic lehkého. Ostatně on sám proti Američanům hrál na světových šampionátech čtyřikrát a bilanci s nimi má 3-1, kromě semifinále ze zlatého turnaje z Vídně 1996 ale vždy skončilo vzájemné měření rozdílem jednoho gólu.

Mimochodem, celková bilance samostatné české reprezentace s Američany na světových šampionátech a olympijských hrách je nesmírně vyrovnaná: Češi se radovali z vítězství osmkrát, zámořští hráči v sedmi případech, jeden zápas skončil remízou.

Jak byste zhodnotil vystoupení českého týmu v základní skupině letošního světového šampionátu?

Myslím, že se dá hodnotit jenom pozitivně, kluci hráli hodně dobře, kompaktně, na jejich hru se navíc dalo i koukat. Myslím, že jim hodně zvedl sebevědomí začátek turnaje, kdy si ukázali, že mohou hrát s každým, když domácí dokázali porazit. Myslím, že tato výhra je pořádně nakopla.

Čekal jste vy osobně, že se bude českému týmu s patnácti nováčky na světovém šampionátu takto dařit?

Myslím, že to nečekal asi nikdo. Všichni věří a doufají, že se ale bude dařit až tak, to myslím čekal málokdo. Ale výsledky týmu jsou zasloužené, kluci ze sebe na ledě vydávají všechno, máme dva skvělé a vyrovnané brankáře, navíc jak jsem řekl, náš tým předvádí i moc hezký hokej.

Byl jste na pěti šampionátech, zažil jste vzestupy i pády. Myslíte, že týmu prospěli před čtvrtfinále facka od Dánů a divoký závěr se Švýcary a dva zbytečně inkasované góly?

Se Švýcary šlo o klasický hektický závěr, lehké podcenění, jim tam něco spadlo a byly z toho nervy. Ale nedělal bych z toho vědu, kluci si určitě uvědomují, že proti Američanům startují od nuly. Ti nemají zatím turnaj nic moc, ale co si budeme povídat, úspěch na šampionátu se vlastně hodnotí až podle čtvrtfinále, které nyní startuje. Nevěřím, že by tam si kluci dovolili něco podobného jako se Švýcarskem.

Spíše bych si vzal z duelu se Švýcary to pozitivní, což byl start souboje, kdy byl našich hráčů plný led, byla jen škoda, že se z toho nic neurodilo, ale i tak to poté kluci zvládli. A ten závěr? To se někdy prostě stane.

Souhlasíte s tím, že z českého celku vyzařuje obrovský klid a že za tím lze hledat trenéra Vladimíra Vůjtka a kapitána Tomáše Plekance?

Rozhodně! Tohle je velká devíza našeho celku a stoprocentně je to prostředím uvnitř. Když víte, že i když uděláte chybu, tak se z toho nedělá věda, nezačnou tam hráči najednou létat jako splašení, nikdo na vás neřve, tak to strašně pomáhá. Samozřejmě, že hlas se občas zvýší, ale je třeba vědět kdy trochu zařvat a kdy je třeba mluvit s rozvahou a klidem.

Nejlépe to asi bylo vidět zrovna proti Švýcarům, kdy před prvním gólem chyboval obránce, který zapomněl naskočit na led a otevřel tak okénko pro útok soupeře, ale prostě se stalo, a jelo se dál...

...Přesně. Hokej je hrou chyb a kdo ji udělá méně, ten vyhraje. Jasně, byla to chyba, ale to ke hře patří, nikdo to neudělá schválně, takže zbytečným tlakem ničemu nepomůžete. Lze to vyřešit v přestávce, nebo po zápase, ne okamžitě na střídačce. I z toho je vidět, že v týmu panuje velká pohoda. Nejde o uspokojení, ale prostě o pohodu, klid a správný náboj. Na klucích je vidět, že hrozně chtějí, a to je hlavní. Jdou si za úspěchem, zatím se jim to daří a já jim to ze srdce přeji.

Trochu jsem narážel i na situaci ve slovenském týmu, kde i kouč Zdeno Cíger přiznal, že jsou v kabině rozkoly, hráči spolu nevycházejí.

Je to kontrast, ale jde o to, že oni nehráli dobře. A když se vám nedaří, tak si to prostě musíte vyříkat. Na mistrovství světa nemáte celou sezonu na to, abyste se zvedli a sehráli. Tam je to otázka pár dní. Nelze jednat v rukavičkách, od toho ale máte šéfa kabiny, který má podobné věci řídit. Pokud tam nikdo takový nebyl, tak je to jejich mínus. Každopádně tohle je mi úplně jedno, starám se o náš tým, co měli mezi sebou Slováci, to je jejich problém.

Ještě jeden dotaz k základním skupinám: Co říkáte na tři nájezdy Lukáše Kašpara, který pokaždé zakončoval stejně a pokaždé přesně? Navíc on takto jezdí nájezdy pravidelně.

Je to trošku jiná doba, ale podobný případ byl třeba Martin Procházka. Vždycky dělal svoji backhandovou kličku, gólmani to věděli, ale jemu to stejně vycházelo. Jde o to, že je to souboj nervů, brankář ví, co ten hráč udělá, ale zároveň si říká: ‚No, ale co když to teď udělá jinak?‘ Pokud to máte perfektně zvládnuté jako Kašpar či Procházka, pak se to brankáři skutečně strašně blbě chytá.

Brankáři českého hokejového týmu Dominik Furch a Pavel Francouz (vpravo).

Lukáš to nestřílí mezi betony, dává to vedle hokejky, řekl bych takového ‚podleďáka‘, ale s tak skvělým načasováním a takovou sebedůvěrou, že mu to vychází. Před tím lze jen smeknout, že si to dovolí a že mu to vychází. Jedno staré pravidlo říká, že když nevíš kam, tak to dej mezi nohy. Pro gólmany je to slepé místo, pokud dá betony moc brzo k sobě, pustí mu to hráč kolem nohy, pokud ne, tak se mu zase strašně blbě zaklekává rychleji než hráč vypálí. Navíc ten na něj kouká, pokud se brankář hne a hráč je tak šikovný, jako třeba právě Kašpar, tak je prostě po něm. Nezávidím to těm gólmanům, fakt ne. (úsměv)

Jak vidíte čtvrtfinále Česko vs. Amerika?

Myslím, že pokud budou naši hrát tak, jako dosud, pokud klukům budou fungovat nohy, tak jsme rozhodně hokejovější než Američané. Máme i silný brankářský tandem, takže věřím, že bychom měli Američané zvládnout.

Poslední dva zápasy s Američany ale vždy vyhrál outsider, kterým bude tentokrát soupeř. Věříte, že to tentokrát Češi prolomí?

Favority sice budeme, ale kluci to mají tak nastavené, že jim věří. Náš tým je sebevědomý, ale myslím, že nelétá někde v oblacích, ví, jak umí být hokej zrádný. Věřím, že Američany nepodcení, přistoupí k němu zodpovědně a na konci budou slavit.

V čem je největší síla soupeře, který nepodává minimálně výsledkově vyrovnané výkony?

Jsou tam hodně mladí kluci, kteří jsou rychlí a šikovní na puku, akorát se ještě zatím dle mého tak úplně nesrovnali s větším kluzištěm, protože na to nejsou ze zámoří v tomto věku skoro vůbec zvyklí. Ale všichni jsou schopni útočit, všichni bránit, mají ve svém středu budoucí hvězdy NHL, takže nebezpeční rozhodně jsou.

Dá se říct, že oba celky hrají podobným stylem?

Určitě. Ale to si myslím, že je styl všech týmů, které jsou úspěšné či chtějí uspět. Už se to nedělí jako dříve na tři útočníky a dva obránce, ale útočníci umí bránit, obránci útočit, hráči se prolínají, což je myslím dobře, hezky se na takový hokej dívá.

Už jste to nakousl. Koho by Viktor Ujčík postavil do českého branky pro čtvrtfinále s Amerikou?

Francouze!

Proč?

Nějakou dobu jsem proti němu hrál, má otočený gard, je nesmírně šikovný, sebevědomý. I když myslím, že i když se nakonec pan Vůjtek rozhodne pro Dominika Furcha, tak to nebude pro český tým nějaké oslabení. Obrovskou výhodou tohoto týmu je opravdu skvělá a vyrovnaná dvojice brankářů.