Před oběma následujícími svátky hokeje nastává čas hodnocení toho uplynulého. Ostatně i kouč české reprezentace Josef Jandač v těchto dnech přemýšlí a sepisuje, co udělal dobře a co špatně. Dle kritiků toho v první kolonce moc nebude.
Je tomu tak opravdu?
Bráno výsledkově, ano. Češi skončili na šampionátu celkově sedmí, což je vyrovnání historicky nejhoršího umístění na turnajích s označením mistrovství světa.
A co teď? S touto vizitkou máme jet na olympiádu? No, vzhledem k předpokládané absenci hráčů NHL a farmářské AHL by paradoxně fakt, že půjde o turnaj kvalitou obsazení ještě horší (hokejisté z Evropy odpustí) než MS, mohl českému nároďáku výsledkově pomoci.
Josef Jandač na české střídačce.
Alespoň podle pohledu na soupisky čtvrtfinalistů uplynulého šampionátu. To, jak budou skládat týmy Kanaďané a Američané, by vydalo na samostatný článek.
A další počty? Švýcaři měli z evropských soutěží na pětadvacetičlenné soupisce hráčů 22, Němci 19, Finové 18, Češi 17, Rusové 16 a Švédové jen šest.
A jak již naznačil kouč Jandač, velká část z nich má reálnou šanci, že bude patřit také do olympijského výběru, což je obrovská výhoda.
Ovšem je zde také druhá strana mince. Kromě toho, že výše popsané platí především pro ty, kteří se objevují na ledě, musí Jandač pochybovače přesvědčit o tom zásadním – že je skutečně dobrým trenérem.
Ve Francii a Německu se mu to příliš nepovedlo. Zatímco na střídačce působil až moc klidně a možná i bezradně, při skládání sestavy měl nejspíše v mysli pořádný chaos. Jinak si totiž neustálou rotaci jednotlivých útoků vysvětlit nelze.
Za 263 dní dostane trenér šanci na reparát. Pokud selže, další by již přijít nemusela a vlastně ani neměla...
