Smíšená štafeta – zlato.
Sprint – zlato.
Stíhací závod – zlato.
A vytrvalostní závod – zlato.
„Několikrát během své kariéry jsem měl výkonnostní problémy,“ nezastíral. „Ale právě teď je má forma naprosto šílená. Všechno mi vychází. Jen si užívám, co dělám.“
Čtyři zlaté medaile na jediném šampionátu vybojovali v minulosti i jeho krajané Ole Einar Björndalen a Emil Hegle Svendsen, Francouz Martin Fourcade a také on sám v roce 2019.
Ovšem pět jich žádný muž nikdy nezískal, na takovou bilanci dosáhly pouze dvě ženy, Němka Laura Dahlmeierová a Norka Marte Röiselandová.
Bö jich v Oberhofu může mít se současnou formou klidně i sedm. Zbývají singl mix, mužská štafeta a hromadný závod. Tedy pokud se ve čtvrtečním singl mixu, tedy smíšené štafetě dvojic, rozhodne startovat.
„Jestli ho pojedu? Nevím. Možná. Sturlo, nechceš ho jet?“ otočil se s úsměvem na týmového kolegu Sturlu Holma Lägreida, který za ním v úterý znovu skončil druhý.
Lägreid jen pokrčil rameny, neřekl nic. Johannes vítězí, Johannes dostane právo první volby.
Pro mnohé konkurenty může být současná Böova dominance až demoralizující. „Na lyžích je jako muž z jiné planety, jehož jméno už ani nebudeme vyslovovat,“ použil v cíli osmý Michal Krčmář přirovnání k lordovi Voldemortovi ze série o Harrym Potterovi. „Časové odstupy ostatních na Johannese vypadají přímo strašidelně.“
Ole Einar Björndalen, expert norské televize, v úterý Böovu dominanci popsal: „Hraje si s ostatními jako kočka s myší.“
Pravda, když mladší z bratrů Böových minul po jednom terči při druhé i třetí položce, zdálo se, že jeho útok na čtvrté vítězství je vážně ohrožen. Lägreid i Francouz Quentin Fillon-Maillet měli do té doby čistý zápis.
„Johannes nám nabídl slušnou šanci. Jenže i kdybych potom vyčistil také poslední položku, stejně by mi to nakonec nestačilo,“ podotkl Lägreid.
Navíc jak on, tak Fillon-Maillet minuli poslední terč. Zato Bö po trati letěl. Měl na dvaceti kilometrech o 1:46 minuty rychlejší běh než nejlepší ze soupeřů.
Na tiskové konferenci se ho zeptali, zda by s takovou výkonností nechtěl vyzkoušet i elitní závody běžců na lyžích specialistů. Jen zakroutil hlavou: „Nechtěl. Já jsem biatlonista.“
V kalendářním roce 2023 nadále platí, že ještě nenašel přemožitele.
„Může medaile ztratit, jen pokud závod totálně zkazí,“ podotkl Krčmář. „Ale když bude jen lehce kazit, tak jako teď, medaili bude mít vždycky. Tedy zlatou. Stříbro ho nejspíš ani nezajímá.“
Johannes Bö vyzdvihuje, že snahu o sedm zlatých by nedokázal naplnit bez dokonalého týmového zázemí.
„Potřebujete mít kolem sebe silné parťáky, abyste mohli útočit i na tři vítězství ve štafetách. A potřebujete zároveň i naši servismanskou mafii, abyste měli vždycky tak výborné lyže.“
Úterní triumf věnoval na Den svatého Valentýna manželce Heddě, s níž v Norsku pečuje o syna Gustava. V Kongsvingeru bydlí poblíž Heddiných rodičů, kteří jim významně pomáhají. „Díky nim všem tady mohu být a vyhrávat.“
Jeho rodiče s ním naopak prožívali přímo v Oberhofu úterní radost.
Podle Krčmáře manželství a přibývající věk Böa změnily: „Býval velkým rebelem, divokým klukem. Ale vedle přítelkyně a v roli otce obrovsky mentálně vyrostl. I když je s ním pořád také sranda.“
Když tato slova Krčmář pronášel, v novinářské mixzóně za ním právě dorazil třiadvacetiletý Tomáš Mikyska. Loňský junior dosud nikdy nebyl ve Světovém poháru lepší než devětadvacátý, teď skončil na cenném 14. místě.
„Když se na Tomáše podíváte, je to mladý, uvolněný kluk,“ podotkl Krčmář. „Ještě tady nemusí nikomu nic dokazovat. Ovšem za šest sedm let, až tihle současní mlaďoši dospějí, bude pro ně mnohem složitější popasovat se s tlakem na výsledky. Takovým vývojem si prošel i Johannes. A vyrovnal se s tím famózně.“






















