Přitom soupeř ze severu nebyl lepší, jen nám dal lekci v produktivitě. Na klokaní kopačky se nejprve lepila smůla, posléze nervozita a nakonec se šlapalo v něčem hlubokém a páchnoucím.
"Pro lidi to bylo určitě zajímavé utkání," pravil po utkání kouč Liberce. Zajímavé? To určitě. Zima, že by ani majitele klubu kdysi známého jako Střížkov ven nevyhnal. Škodovka piloval zahazování tutovek takovým stylem, jako by mu snad v pokojíčku visel na stěně plakát Pavla Kuky, mistra světa v této disciplíně. A na závěr v Ďolíčku již tradiční absence přesných přihrávek na vzdálenost delší než metr.
V takové situaci ani nejde dostatečně radostně ocenit, že se na hřiště dostal doyen mezi ligovými hráči - téměř čtyřicetiletý útočník Dalibor Slezák. Nezklamal, bojoval, míč podržel... Copak to asi vypovídá o týmu, ve kterém hraje?
Avšak ani našim pražským konkurentům se příliš nedařilo. Rudé mátohy zachraňovaly alespoň bod s Ostravou z kdysi pověstné žižkovské penalty. Sešívaní dokonce prohráli v Příbrami. Oba týmy zuby nehty drží svoje pozice za jasnými lídry tabulky. To musí být pro jejich fanoušky trochu nuda. Každý totiž ví (a klokani zvlášť), že hrát v klidném středu tabulky umí každý blbec. Fandit týmu, který se pohybuje na jakémkoliv okraji pelotonu, to je teprve ta pravá zábava.
Autor (35) zažil mistrovskou a pohárovou sezonu jako malý chlapec a od té doby mu není pomoci.
