V lednu čtyřicetiletý Dalibor Slezák je důstojným členem klubu dlouhověkých a nepostradatelných hráčů, kvůli kterým se vyplatí chodit na stadion. Minulá sobota toho byla jasným důkazem. Naivní hráči Kladna se už viděli na cestě domů s cenným bodíkem, když Slezi s lehkostí sobě vlastní prosvištěl mezi zkoprnělými obránci a nechytatelnou ranou k tyči rozhodl.
Po zápase novinářům vykládal, že po podzimu možná skončí a že by bylo skvělé ještě jednou – tedy dnes proti Spartě – vsítit. Je to klasická situace známá z jedné z nejotřepanějších skupin vtipů: Mám dobrou a špatnou zprávu. Kterou chcete slyšet jako první? Rudochům tam jednoho pověsím a půjdu od válu, nebo: Končím, ale rudochům tam jednoho šoupnu. Opravdu těžká volba. Dnes se na Strahově ukáže.
Ano, na Strahově. Vedení svazu kdysi uprostřed léta polechtalo náhodně vybraného žabáka a ten jim řekl, že v listopadu bude vůkol sníh a mráz (i kdyby náhodou nebyl). Na tuto věštbu doplatilo Kladno, Klokani i Ostrava. Ale pokud dá Slezi zase v nastavení rozhodující gól, možná se moje zloba zmírní.
Autor (35) zažil mistrovskou a pohárovou sezonu jako malý chlapec a od té doby mu není pomoci.
