„Možná to bude tím, že jsem ráda na světě. A taky mám sport – pomáhá udržet v kondici nejen tělo,“ říká 39letá bývalá lyžařka, které překazily závodní kariéru potíže s kolenem.
Hýbat se ale snaží pořád. „Lyže mi zůstaly, chodím po horách a příští rok bych ráda uběhla svůj první maraton. Jeden trenér mě naučil, že když si namlouvám, že už nemůžu, je tam vždycky ještě docela slušná rezerva,“ usmívá se.
Pro zmíněnou nejen tělesnou kondici se vyznává z obdivu k některým osobnostem.
„Třeba setkání s Danou Zátopkovou mě pokaždé uvádí v úžas. Také rozhovor s profesorem Pafkem mě utvrdil v tom, že se sportu nevzdám. Viděla jsem hodně padesátníků, co vypadají na sedmdesát, ale jen velmi málo mužů, kterým bude sedmdesát, a vypadají na padesát. To je případ právě pana profesora – je to sportovec tělem i duší,“ má jasno.
Pokud jde o náklonnost ke klubovým barvám, má jasno rovněž. „Fandím Dukle, ale spíš jako instituci. Snaží se vychovávat talenty a neodírá rodiče nehoráznými sumami za tréninky. Přitom tam pracují skvělí trenéři a další lidé, pro které sport neznamená jen obživu. Naši dceru tam vodím na atletiku, občas si vezmu tepláky a zaběhám si. Nedávno mě opravoval Tomáš Dvořák, kterému stále fandím, i když už nezávodí.“ Před lety se vdala za sumistu Jaroslava Poříze. „Stal se mistrem Polska, pak Česka, přivezl medaili z Japonska – vždycky jsme se sešli v televizi nebo rozhlase kvůli rozhovoru. Tenkrát by mě ale ani ve snu nenapadlo, jaké to bude mít pokračování,“ přiznává.
Přivítala manželovo rozhodnutí uzavřít dráhu sumisty? „Ano, a nejen proto, že jsem viděla pár ošklivých pádů z dohjó čili žíněnky a měla o něj strach. Prostě říkám – ano. To snad stačí,“ je stručná.
Stejně tak prý uvítala manželova slova, že hodlá zhubnout ze 160 na sto kilo. „Hlavně pro něj to bude velká úleva, s těmi kily se lehce nežije. Mně na lyžích stačí, když mám dvě kila navíc, a už cítím kolena. A když člověk tahá třeba padesát kilo navrch? To musí být hrozná rána,“ pokyvuje hlavou.
Lucie Výborná, moderátorka a novinářka
