Druhou potom nepochopitelná hra bez útočníka až do minuty osmdesáté. Je hezké, že chtěl kouč Petrouš otcovsky potrestat Zbyňka Pospěcha za to, že nemá rád tchyni, ale proč tím trestal i nás, kteří s tchyněmi vycházíme a nebo je ani nemáme? A když už, tak proč trest deset minut před koncem odvolal?
Co třeba takhle. Petrouš: "Zavolej tý tchyni, omluv se a jdeš na plac." Pospěch: "Nezavolám!" Vlček: "Je to 2:0" Pospěch: "Nemám mobil." Petrouš: "Puč si ho vod Standy." Vlček: "Taky nemám, musel sem ho prodat, jak zase nepřišly ty prachy a…" Petrouš: "Hele nechte toho, to je furt dokola, pan Platil přece jasně řekl, že přijdou do konce tejdne nebo do úterý, v nejhorším do konce března, tak nevyšilujte!" Vlček: "Je půlka dubna!"
Petrouš: "Chceš se hádat? A vůbec, co tu posedáváš, běž se rozcvičit! A ty si teda Zbyňďo puč můj, jen tchyni prozvoň, nemám kredit. Platil slíbil, že mi ho dobije… prej v úterý." Pospěch: "Žena říkala, že maminka k telefonu nemůže, brečí. Kouká na fotbal." Petrouš: "Kdo hraje? No nic, konec klábosení! Hej ty s tou cedulí, budeme střídat."
Škoda, dalo se to vyhrát. Ale na staré pravdě to nic nemění – radši prohrát všechna derby, sestoupit třeba do divize než fandit rudé lůze!
Autor (42) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.