Zapadl tak velmi dobrý výkon Marka Matějovského, pohledná gólová souhra tria SionkoKerič-Kweuke nebo nejapné chování místních hasičů, kteří patrně zapomněli, že jejich úlohou je hasit, jak ostatně napovídá samotný jejich název, nikoli se stavět do role samosoudců a vykonavatelů trestu kropících hadicemi hostující fanoušky. Ale je možné, že v Mladé Boleslavi ještě nemají gregoriánský kalendář, a tak si mysleli, že už je Velikonoční pondělí.
O první temný mrak se postaral hned po zápase jinak docela nevinně vyhlížející chlapík, domácí trenér Karel Stanner, který vyrukoval s tím, že rozhodčí letenským bohům nadržoval. Nejdříve prohlašoval, že to bylo spíše neurčité, aby pak podal zdrcující důkaz: "Například ke konci je faul na našeho Procházku, on to stačí odkopnout a máme naději na rychlý brejk. Ale rozhodčí přeruší hru, výhodu nenechá, zapíská faul a dá sparťanovi žlutou kartu." Připískávání Spartě si po čertech představuji jinak, než že sparťan dostane žlutou kartu. No, kde to jsme? Ať si trenér Stanner příště vypláchne ústa benzínem, než se rozhodne mluvit.
Druhá chmura nese název "Konec Slávie". Ta vyvolala nepochopitelnou všeobecnou paniku. Z mého pohledu konec Slávie začal už jejím vznikem. Nelíbí se mi, když někteří rudí borci prohlašují, že si žádný sparťan nepřeje zánik sešívanců. Kdo jim dal mandát hovořit za všechny sparťany? Řekněte mi, kam to ta demokracie spěje?
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
