19. dubna 2008 17:12 Lidovky.cz > Sport > Názory

Když brankář nemá co ztratit

Proti Žilině se Slavii penalty dařily.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Proti Žilině se Slavii penalty dařily. | foto: Michal ŠroubekLidovky.cz

PRAHA Kdyby existoval manuál, jak zaručeně proměnit penaltu, jistě by šlo o největší fotbalový bestseler. Minimálně ve Slavii by si ho po zkušenostech z posledních dvou ligových kol pořídili. Jenže žádnou takovou knihu zatím nikdo nenapsal.

 Tři pokutové kopy, které červenobílí proti Plzni a Liberci neproměnili, jsou důkazem, že zdánlivě jednoduchý úkol má složité řešení. Mnohokrát citovaný výrok trenéra Tomáše Pospíchala zní: "Fotbal nemá logiku.“ Lze najít skrytý smysl alespoň v penaltách? Dá se drama, při němž stojí v klíčové chvíli osamělý střelec tváří v tvář brankáři, naučit zvládat?


"Dáš, a málokdo si tě zapamatuje. Nedáš, a nikdo ti to nezapomene,“ vystihl nerovné postavení obou aktérů klíčové chvíle bývalý anglický reprezentant Chris Waddle. Brankář do penaltové situace přichází skutečně v mnohem výhodnější pozici. "Nemám co ztratit, hráč může ztratit daleko víc. Zase ale může penaltu kopnout tak, že nebude v mých možnostech ji chytit. Je to na něm. Musí mi dát příležitost ji zneškodnit,“ zapřemýšlel nad penaltovou magií Michal Špit. Gólman Jablonce se posledních sedm let snaží pozici exekutorům ztížit tím, že si pečlivě eviduje údaje o tom, jakým způsobem kdo penalty řeší. Sám ale ví, že jeho předvídavost nebude nikdy stoprocentní. "Střelec je stále ve výhodě,“ míní penaltový specialista.

Když se na vyhlídky mužů mezi tyčemi podíváme z fyzikálního hlediska, nejsou skutečně nijak závratné. Zakončovatel si může vybírat z prostoru velkého 16,7 metru čtverečního, z něho zabírá brankář jen zhruba šestnáctinu. Při stokilometrové rychlosti míče má strážce prostoru půl sekundy na reakci.

S termínem penalta je v českém fotbale spojen především Antonín Panenka. Jeho pokutový kop z Bělehradu, kterým zajistil Československu v roce 1976  titul evropských šampionů, označil Andrew Anthony v knize Penaltová loterie za záblesk uprostřed normalizačních let. "Jeho podvratná myšlenka spočívala v tom, že nalajnovaný a neměnný úkon lze změnit v něco jiného, nečekaného a smysluplného,“ rozplýval se nad Panenkovým provedením.

A co tvrdí její autor? "Penalty a trestné kopy mě rajcovaly. Chtěl jsem dokázat, že je zvládnu,“ vystihl Panenka, proč ho penaltová ruleta tolik oslovila. Neúspěšné pokusy z tréninku přivedly někdejší oporu Bohemians a Rapidu Vídeň na myšlenku vynalézt avantgardní zakončení. Panenka při něm dopředu kalkuloval, že gólman skočí stranou. "Při lehkém obloučku doprostřed jsem věděl, že se nestačí vrátit. Zkusil jsem to poprvé dva roky před Bělehradem.“


Kromě pověstného "vršovického dloubáku“ ale mnohokrát volil tradičnější způsob, jak si s pokutovým kopem poradit. Vždy mu pomáhal i pořádný rozběh, což podle něj dnešní hvězdy podceňují. „Metr a půl mi přijde málo. Já běžel z půlkruhu u šestnáctky, a měl jsem proto mnohem víc času zjistit, jak se brankář bude chovat.“

Použitelný recept na úspěšné zakončení lze ale hledat spíš v hlavě fotbalistů. "Když jdu na penaltu, musím být vnitřně přesvědčený, že ji umím dát. Jakmile zapochybuju, je to špatně,“ tvrdí Panenka. I jemu se pochopitelně přihodilo, že při penaltě neuspěl. "To se mi stalo mnohokrát při přátelácích. Všechny důležité jsem ale dal.“

Způsobů zakončení viděli fanoušci během uplynulých desetiletí nespočetně. Často se opakují. Může vůbec ještě přijít originální řešení, před kterým by smekl i Panenka? Jde o tzv. rozehrávanou penaltu, kterou použilo za Panenkových dob Brno proti Bohemians. "Rozběhnu se, naznačím střelu, ale jen posunu míč vedle, kde ho spoluhráč doběhne a kopne do brány. Teď už se příliš nepoužívá. Nikdo si to moc nedovolí. Teoreticky tady ta možnost ale je,“ tvrdí Panenka.

Dobrý návod. Třeba ho zkusí hned  Slavia v pondělním utkání proti Teplicím