Další důkaz přinesla víkendová klání v Melbourne v rámci prvního grandslamu sezony.
Plíšková boj o osmifinále s dravě hrající Ruskou Anastasií Pavljučenkovou nezvládla ve dvou tie-breacích.
Kvitová se probila do čtvrtfinále poté, co s neméně agresivní Řekyní Marií Sakkariovou prohrála první sadu 6:7. Jenže následující dvě opanovala výsledkem 6:3 a 6:2.
Dál tak může snít o třetím triumfu na turnaji velké čtyřky, prvním mimo milovaný Wimbledon.
A Plíšková?
Karolína Plíšková ve 3. kole Australian Open.
Ta opět může mluvit o tom, že se na ni soupeřky snaží vždy vytáhnout, o tom, že ji nevyhovuje dvoutýdenní soupeření, že nedokáže udržet konstantní výkonnost po celou dobu trvání grandslamových turnajů.
Jestliže obecně platila rodačka z Loun za ženu, která se neschovává za klišé a formulky, vystoupení po vyřazení od ruské soupeřky toto nepotvrdilo.
Pokud jste světová dvojka, není moc lépe postavených hráček. A dá se předpokládat, že se na vás budou chtít vytáhnout.
A pokud jsou pro ni nejsledovanější turnaje sezony moc dlouhé, pak se nabízí nepříjemná otázka: „Proč jimi ztrácí čas?“
Ne, pes je zakopaný někde jinde. A ač si to nechce ona sama i její nejbližší okolí připustit, stále více se její kariéra podobá té Tomáše Berdycha.
Skvělého to tenisty. Sportovce, který v trénincích nic nevypouštěl, makal na sobě.
Jen jednoduše neměl mentalitu vítěze. Neměl správně nastavenou hlavu.
Ono je sice v konečném důsledku jedno, jestli na kurtu lámete jednu raketu za druhou, hecujete se, nebo působíte jako „ledová královna“. To je jen pohled fanoušků, kteří si hledají své oblíbence.
Důležité je, zda jste ochotni při nepříznivě se vyvíjející situaci v zápase vystoupit ze své komfortní zóny. Něco změnit.
A to zatím Plíškové chybí.
