Na bedrech dvaačtyřicetiletého experta je toho více než dost. A jako by se to začalo projevovat.
Po neúspěchu dvacítky na světovém šampionátu odmítl mluvit s novináři. Na pondělní tiskovce přiznal přesycenost, když místo konání turnaje – Ostravu – opustil spolu s týmem před bojem o medaile.
Právě při shrnutí mistrovství světa vlastně nepřišel s ničím konkrétním. Jen se stále stejnými frázemi. Mimo jiné s tou, že „chceme přežít tuhle těžkou dobu a pak se zvednout“.
Nic víc. Po půl roce v nejvyšší trenérské funkci na svazu mluvil jako zlomený člověk. Že by jej tak rychle dohnala jiná jeho slova?
Ta z letního trenérského semináře v Břeclavi, kdy pronesl:
„My pořád nadáváme, kritizujeme a něco obcházíme. V podstatě nás unaví vlastně cesta, jak vymyslet, abychom nemuseli tvrdě pracovat.“
