Odepisuji, že jdu tedy taky. Vůbec mne nenapadne, jak osudovou chybu to vlastně dělám.
Na Bazalech přicházím k pokladně a dožaduji se lístku na tribunu. „Ale pane, dnes je vše kromě tribuny zadarmo!,“ nechce mi prodat lístek paní v pokladně. „To mne nezajímá, jdu podpořit svůj klub. Srdeční záležitost, pochopte,“ odpovídám a vytahuji 160 korun. V pořadí již druhá osudová chyba za jediné odpoledne. Jako bonus dostávám zdarma klubový magazín. „Moc toužíme po vítězství,“ píše v něm Mario Lička o zápase s Plzní. Svérázný smysl pro humor člověk někdy ocení až později.
Přichází devadesát minut plus dvě nastavené, které jsme nikdy neměl a taky nechtěl vidět. Před třinácti tisíci diváky prohrává Baník na svých Bazalech 1:4 s Plzní. První půli hraje dobře akorát Rajtoval. Když zjistí, že jeho hbité centry do vápna jsou úplně zbytečné, neb tam je jen Plzeň, přestane s nimi. Baníček inkasuje jeden gól za druhým.Čas jakoby se zastavil. Roznašeči piva marně hledají kupce na kelímky ve kterých dávno spadla pěna. Je konec.
Sedím, mlčím a neschopen vstát hledím na trávník. Zlomená osobnost.
Takových oněmělých zíračů je nás tam víc. Co bude příště? Když teď přišli diváci do ochozů zadarmo, dostanou při dalším vstupu stovku? Nebo snad raději dvě? Příští zápas hraje Baník v Liberci. Panebože, co s námi udělá super rychlý a pohotový Chorvat Andrej Kerič, když nám Plzeň dala čtyřku?
Raději nemyslet. Volá kamarád, Ostravák, co pracuje v Praze. Jak prý má jít v pondělí do práce, kde se mu budou kvůli Baníku všichni smát? Nedokážu mu odpovědět. Už vůbec na nic totiž nedokážu odpovědět. Prožil jsem posttraumatický šok.
Autor (41 již tři desítky let sleduje svůj modrobílý klub na Bazalech a tak se velmi naivně myslel, že už viděl prakticky všechno. Uplynulá sobota jej dokonale vyvedla z omylu.
