Z Pekingu jsem toho moc neviděl. Byl jsem na náměstí Tian An Men, v Letním paláci, v Zakázaném městě. Jsou to takové rozlehlé turistické atrakce. Obyčejný pekingský život jsem nepoznal. Paralympijská vesnice a sportoviště jsou uprostřed mrakodrapů s rozlehlými čtyřproudovými silnicemi. Čínský život určitě vypadá jinak.
Loni jsme byli na Tchaj-wanu. Tam to bylo něco úplně jiného. Hotel jsme měli uprostřed města. Člověk vyšel ven a byl přímo v uličkách mezi spoustou obyčejných Číňanů. Atmosféra byla úplně jiná. V Pekingu je to takové sterilní.
Když paralympiádu porovnám s Aténami, je to tu lepší. Mají vše dobře zorganizované. Stadióny jsou blízko vesnice, takže člověk může jet povzbudit kamarády a cesta zpátky netrvá dlouho. Vesnice je v rovině, což v Aténách také nebylo. Ale myslím, že daleko lepší to bylo v Sydney. Australané totiž rozumí sportu. Bylo to příjemné, na ulicích se s námi bavili. Nebyly tam komunikační bariéry, u Číňanů to s angličtinou není moc slavné.
Dobrovolníci mají striktní předpisy, kterých se za každou cenu drží. Někdy je to o nervy, když musím jít vchodem, který je jen o dva metry dál, a jinou brankou mě prostě nepustí. Jsou milí a úslužní, ale občas takoví zkostnatělí.
