Jenže já si měl v sobotu spíš najít čas, abych viděl Viktorku v Karviné (1:1) na začátku, kdy byla podle ohlasů jasně lepší a soupeř vedl jen shodou okolností a tím, že vlastní mazáka Papadopulose.
K přenosu jsem usedl s vědomím ukázkového vyrovnání našeho elitního šutéra Beauguela, kterému v lize už potřetí sežrali stejnou fintu s elegantní otočkou. Mihálik trefil břevno! A pak? Pak už nic. Náběhy, tlak, nápady... nic.
Mou skleslost rozjařilo nastavení devíti minut za dlouhé prohlížení videa. A pak? Pak už nic. O den později jsem pochopil rozdíl. Slavia bušila do Sparty i za stavu 2:0, žádné přihrávky vzad.
Chtěli vyhrát 3:0! Proto taky vyhrajou třetí titul v řadě. Nám se to povedlo naposledy v roce 2018. A pak… Pak už nic.