Australian Open: 3. kolo.
US Open: 2. kolo.
Roland Garros: 2. kolo.
V součtu čtyři výhry. Bídné cifry.
Jak moc vypovídající jsou, když najednou nic není jako dřív? Najdete náznaky, že v tom není sama: v Paříži za úvodní dvě rundy vypadlo hned 17 (!) nasazených, nedávno v New Yorku jich takto rychle skončilo čtrnáct
  |
Ale to je pouze kontext, nikoliv vysvětlení. Plíšková se totiž nedokázala dostat do tempa nejen ve Francii a v USA, ale ani před přerušením sezony v Austrálii, byť předtím v generálce vyhrála turnaj v Brisbane, což stále zůstává nejvýraznějším českým tenisovým počinem roku. I před Roland Garros hrála finále v Římě...
„Ono to nemusí mít vždycky nějaký konkrétní důvod. Energii jsem měla, ale nebylo to znát ve výměnách,“ řekla k tak rozdílným výsledkům v průběhu několika dnů.
Nedaří se jí naplnit strategii, kterou nastínil trenér Dani Vallverdú: „Bylo by skvělé, kdyby dokázala vyhrát grandslam, ale neměla by se z toho stát posedlost. Když jste tak dobrý, že si o vás okolí pokaždé si říká, že byste mohli vyhrát grandslam, je to výsada. V takové pozici Karolína je, tenis na to má, tím pádem má i šanci. Musí to vnímat jako velké plus, jako pozitivní věc.“
Plíšková ho angažovala loni – po další sezoně, v níž se udržela mezi elitou, naskočila na Turnaji mistryň a hrála semifinále v Melbourne. Letos stihla jen osm turnajů (loni 19), v Paříži měla v boxu místo Vallverdúa, jenž paralelně koučuje Stana Wawrinku, další trenérku Olgu Savčukovou.
Je to funkční model? Má smysl s rodákem z Venezuely pokračovat, když výsledky nepřišly? Pomůže prodloužit řetězec změn o další díl, pokusit se zase zpřeházet pořádky a najít grandslamový šém? A je vůbec reálné ve 28 letech přijmout radikální změnu stylu a herně výrazně zagresivnět, což bývá pro Plíškovou tradiční rada na dálku?
Je vlastně opakem své čtvrteční přemožitelky Ostapenkové. Ta často měsíce připomíná bludnou Lotyšku, její výkonnost poletuje zběsile nahoru a dolů jako jojo. Ale pak – bum! Jako když vybombardovala protivnice v roce 2017 na Roland Garros, kde senzačně vyhrála.
Byl to jeden z jejích pouhých tří turnajových triumfů v kariéře. Plíšková jich slavila celkem 16, byla i světovou jedničkou, její kariéra je báječná s jediným podotknutím: grandslamy, ona výkladní skříň tenisu, zůstávají zakletým územím.
Už posledních šest jich neodehrála dle svých představ a ambicí (12-6). Jejími slovy: Asi ne náhoda.
Být nejlepší hráčkou současnosti bez grandslamového titulu je nejen hořká přezdívka, ale i lichotka. Pro Plíškovou to dokonale platilo v rozmezí Australian Open 2017 a 2019, tehdy z devíti grandslamů uhrála dvě semifinále a čtyři čtvrtfinále. Byla stále na dostřel. Nedošla na samý vrchol, ale rvala se udatně, jako právoplatná členka elity.
Pokud jí chce zůstat, bez radikálního zlepšení v Melbourne, Paříži, Londýně a New Yorku se neobejde, i kdyby všude jinde válela sebelíp.
