Odpovědi na tuto otázku jsou dvě. Za prvé: Češi se dokázali z tvrdé kanadské lekce rychle poučit. Již po prohraném zápase se neschovávali za fráze, ale přiznali, že je Kanada jasně přehrála. Stejně tak věděli, v čem byl zakopaný pes porážky – špatný pohyb, zdlouhavý přechod do útoku, slabý tlak před brankou soupeře. A zatímco na tom posledním je ještě potřeba zapracovat, první dva aspekty hry se proti Slovensku změnily.
Slováci naopak v porážce od Kanady viděli všechno jiné, jen ne vlastní selhání. Od úvodního buly střetnutí s Českem bylo zřejmé, že se Filcovi hoši z lekce vůbec nepoučili – naopak. Na konci zápasu s Českem svítilo na kostce nad ledem skóre, které Slovensko ještě mezi hokejovou elitou (od roku 1996) nezažilo. A mohlo být hůře, Slováci hráli žalostně, chyběl jim pohyb, kombinace vázla, o důrazu při bránění se vůbec nedá mluvit.
A za druhé: Kvalita hokejových výběrů Česka a Slovenska je v posledních letech stále více a více rozdílná. Slováci prochází generační výměnou, většina hráčů v současném národním týmu nehraje ve špičkových klubech ani v Evropě, natož v NHL.
Přesto je hra letošního slovenského výběru velkým varováním. Také proto, že nejlepší hráči našich federálních „bratrů“, na turnaji chybí i z jiných, než jen výkonnostních důvodů. Pokud se nic nezmění, může se stát, že na MS 2011 v Bratislavě budou Slováci figurovat jen díky tomu, že jako pořadatelská země budou mít účast na turnaji jistou.
