Nejde tentokrát o rozhodčí a jiné podružné věci. Když je nezpůsobilý terén, utkání se nehraje; co tedy dělat, pokud neplatí základní fyzikální zákonitosti?
Jak jinak by bylo možné, aby jedenáct chlapů dokázalo kdykoliv na vymezené ploše a předepsaným způsobem dopravit kulatý předmět minimálně v devíti případech z deseti na libovolné místo, třeba do malého vápna, ale do relativně velkého prostoru mezi dvěmi bílými tyčemi ani jednou. Tady rozhodně působí nějaké paranormální síly, a dokud se to nevyšetří, ať se nehraje.
S fotbalovými kvalitami tento jev přitom nic společného mít nemůže. Přinejmenším tak nelze vysvětlit, že Slavie nedokáže dát za devadesát minut gól například Příbrami, ale nastřílí vesele ve dvou zápasech tři góly Valencii, která ve španělské soutěži už čtyři kola nedostala branku, a to od nikoho ze svých soupeřů včetně slovutné Barcelony. Příčina je tedy nutně někde v české lize. Jinak bychom museli připustit, že hrajeme pod psa a občas slepé kuře zrno najde. Ale to je, jak ví bezpečně každý správný slávista, nesmysl.
Problém je nutné objasnit a vyřešit. V krajním případě bychom se jinak mohli dočkat skandálních titulků v evropském tisku: Vítězem Evropské ligy je příští účastník české druhé nejvyšší soutěže.
Autor (40) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
