Hezké rychlé akce, nasazení, dobrý pohyb a kreativita – to byla v pondělí Slavia. Prostě taková, na jakou jsme si už v době kdy se léto láme do zimy zvykli.
KJVCD už snad konečně našel tu správnou sestavu, na fotbal se dalo dívat a Míra Bosák nás znovu může přirovnávat k Barceloně. Však nejlepší tým Evropy o něco později stejný večer napodobil Slavii hrou i výsledkem. Krajčík – Alves, to srovnání se vyloženě nabízí. Jen ještě ten Messi nám chybí. No nic.
Karel vystřídal na levém beku snad už všechny krom Vlčáka a Čelůstky. Druhý jmenovaný se na tuto pozici postavil včera a troufnu si říci, že se ukázal ve velmi dobrém světle a napravo se možná už nevrátí. Po zápase s CZ Bělehrad jsem měl letos poprvé skutečně dobrý pocit z naší hry. Kombinace až do malého vápna, jak v nejlepších časech. Ještě pár zápasů a budeme válcovat celou republiku.
Už bylo na čase, přiznejme si totiž, že zas tak těžký úkol to není. Jako největšího soupeře o titul vidím Jablonec, což při vší úctě k nim nevypovídá o soutěži, kterou bychom měli mít problémy vyhrát. Pochval směřuje i k fanouškům Slovácka, kteří se cítili jako doma na SYNOTU :-(
Tradičně domácí neporazitelnost se ale může opřít o skvělý kotel sešívaných, který v pondělí opět překonal sám sebe. Celý druhý poločas se !NON STOP! Zpíval jeden a ten samý chorál. Od začátku do konce. Na, na, na, na, na, na náá na na, ať žije slavie! Slavie! Slavie Praháááá!
Autor je slávista hlavou i srdcem.
