Vždyť je pro další růst taky potřebujem. Ale nejdříve musí udělat krok mimo hřiště. Jejich hlavní zápas se totiž neodehrává na zeleném pažitu, ale mezi ušima. Jako u všech sportovců ve všech sportech.
SPARŤANKA: Byl by již čas, aby nám to naše sparťanství ráčilo konečně z úst vjeti do nohou a do těla![]() |
Před semifinále poháru mezi Slavií a Spartou jsem před zápasem měl trochu obavy. Ale po desíti minutách byly pryč. Rudí prostě nepřišli zvítězit. Ani o to bojovat. Přišli zkusit, jestli náhodou nevyhrají. A to je nejtěžší soupeř na domácích hřištích?
Samozřejmě že Slavia je oprávněně sebevědomá, ale to přece nemůžeme poslouchat od hráčů soupeřů. I silnější tým jde přece porazit. Ale musí se to zkusit.
Jestli po zápase útočník soupeře skoro brečí, že z nich slávisti dělaj blbce a jak je to s nimi těžký, jsem si celkem jistý, že příště se to stane znova.
Přestaňte brečet a učte se od Slavie. Pak se může stát, že pověstný žák předčí učitele. Dělám si srandu, to zas ne.