Můj nejhorší zážitek v sezoně: Byť druhé místo není veselé, tak hledě na věc prizmatem bytí a nebytí považuji za nejhorší zážitek pohled na libereckého Fleišmana, jenž po mezigalakticky brutálním zákroku Lea Kweukeho málem skonal na vyražené zuby. To jsou okamžiky, kdy si člověk uvědomí křehkost života.
Co očekávám od příští sezony: Sparťanská přání a očekávání bývají pohříchu nudná a neinvenční: titul a všechny zadupat do země. Snad si někteří naši borci konečně uvědomí, za koho hrají, a podle toho budou vypadat i jejich výkony. Odvažuji se také doufat, že budeme mít nějakého trenéra. (Prý je to fajn.) A předpokládám, že chachaři konečně opustí společnost slušných lidí.
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
