Hamrlík nikdy nebyl žádnou hvězdou, ke konci už na ledě nestíhal, a proto většinu času proseděl pouze na střídačce nebo na tribuně. Přesto si získal srdce lidí v kanadské baště hokeje. I kvůli tomu se rozhodl, že odchod do důchodu oznámí právě v Montrealu. Ve městě, kde přísloví o hokejovém náboženství opravdu není nadnesené a odkud pochází jeho přítelkyně Cynthie.
"Měl jsem slzy na krajíčku. Montreal je můj osud," vykládal dojatě poté, co mu během zápasu s Edmontonem aplaudovala věčně naplněná aréna pro více než 21 tisíc diváků, a on při tom nevěděl, co dělat. Jeho rozpaky se mísily s dojetím, jen pořád mával a nevěděl, kam koukat. Takového rozloučení by se v Česku určitě nedočkal. Nejen kvůli tomu, že tu neodehrál moc zápasů, ale hlavně pro to, že tu není pro lidi až tak zajímavý.
