Jenže každá pohádka jednou končí. A barcelonské pojetí hry je dost možná pouze slepé rameno vývoje moderního fotbalu, na které už soupeři začínají nacházet protizbraň. Po letech dominance totiž přichází útlum. A zřejmě i ústup.
Proč? Jádro Katalánců je po celou dobu téměř neměnné. Výhoda, řeknete si. Jenže stárnutí je neúprosné. Ne, že by snad 34letý Xavi nebo o pět let mladší Iniesta už nestíhali, ale už jednoduše nejsou ti úplně nejlepší. To ke ztrátě výsadního postavení stačí.
ČTĚTE TAKÉ |
A Messi? Je mu 26 let a zdá se být stále na vrcholu. Jenže i jemu občas začíná scházet náboj. Výmluvná je statistika z posledního utkání proti Atlétiku Madrid, které po sedmi letech nepustilo Barcelonu do semifinále Ligy mistrů. Messi naběhal pouhých 6,8 kilometrů. Jen o 1,5 km více, než jeho spoluhráč v bráně.
A vyhlídky na zlepšení? Snad ani horší být nemohou. Barcelona těžko bude překvapovat něčím, a hlavně někým, novým. Za porušení pravidel při transferu hráčů do 18 let nesmí dva roky do týmu přivést nikoho nového. A to jsou na odchodu dva defenzivní pilíře – brankář Valdés a dlouholetý kapitán Puyol, který po sezoně hodlá ukončit kariéru.
Ale nebojte, přijde nová pohádka o nepřemožitelných. Jeden scénář se pomalu začíná psát v Německu.
