5. dubna 2008 13:40 Lidovky.cz > Sport > Názory

Trpělivost růže přináší

Šírl v zápase Poháru UEFA s Leverkusenem.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šírl v zápase Poháru UEFA s Leverkusenem. | foto: AFP

PRAHA Na začátku jich bylo šest. Petržela, Borovička, Mareš, Horák, Hartig a Šírl. Dva čeští fotbaloví trenéři, kteří si s sebou do Ruska přivedli čtyři krajany.

Z české enklávy v Zenitu Petrohrad zbyl už jen Radek Šírl, ale na rozdíl od bývalých kolegů určitě nelituje - právě on teď slízává největší porci smetany.

Gólem zajistil Zenitu titul, je před branou semifinále Poháru UEFA a za pár měsíců nakoukne i do Ligy mistrů. Přitom právě Šírl měl zpočátku ze všech Čechů v klubu nejhorší pozici. Jenže vydržel čekat, nereptal, když ho trenér Advocaat z ofenzivního záložníka přeškolil na obránce, a po pěti letech si v Rusku užívá slávy.

Mareš mezitím hraje třetí ligu za béčko Sparty, Hartiga po potyčce v baru vyhodili v Olomouci a Petrželu odvolalo ázerbájdžánské Baku. Ten kontrast musí dotyčné provokovat.

Na Šírlův příběh proto sedí mnoho příměrů, ale nejlépe ho vystihuje jen jeden. Kdo si počká, ten se dočká.

Najdete na Lidovky.cz