Několikatýdenní „nátlak“ (přestože toto slovo čelní sportovní představitelé odmítají) podpořený důkazy zabral a ministerstvo zdravotnictví dalo opět zelenou profesionálním sportovním aktivitám. Dlužno dodat, že ne za pět minut dvanáct, jak na včerejší tiskové konferenci NSA zaznělo, ale minutu po dvanácté.
  |
Při vší úctě se na rozdíl od samozvaných nárazových expertů na tuto problematiku z řad jistého žurnalisty z jiného média, europoslance Tomáše Zdechovského, který zjevně rozumí úplně všemu, co se ve světě i u nás děje, či ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagy, nějaký ten pátek ve světě sportu už pohybuji. A profesionální sport je stejná pracovní činnost, jako kterákoliv jiná.
Někteří fotbalisté při testování podvádí, myslí si politik. Šéf ligy Svoboda: Mám se smát, nebo urazit? |
Nejde jen o samotné sportovce, trenéry či funkcionáře. Jde o regulérní podniky, kam je třeba započítat všechny možné činnosti včetně správců sportovišť (stadionů) či uklízeček. Nemluvě o dalších odvětvích, která ze sportu těží. Nemluvě o těch, kteří jej vnímají jako svoji investici, ale ta teď chřadne a s ním i jejich renomé, někdy zohledněné třeba i na burzách.
Ve sportovním prostředí se točí obrovské peníze. Ano, můžeme se bavit o tom, zda je to správně, nebo ne, ale tato diskuse není na pořadu dne. Ve chvíli, kdy vykazují obrovské ztráty i daleko silnější sportovní instituce než ty tuzemské (bez urážky), je na místě bít na poplach. Nebo by snad někoho někdy napadlo, že půlroční krize a prázdný stadion dožene jeden z nejbohatších klubů planety – FC Barcelonu – na hranu bankrotu?
Časté testy až za 200 tisíc? Tři kontroly týdně nás zruinují, zlobí se hokejoví manažeři |
Ano, i sportovní giganti žijí na dluh, ale kdo dneska ne, že? A hlavně si na jeho splácení dovedou vydělat. K tomu ale potřebují alespoň vykonávat svoji činnost. A zatímco ve většině koutů Evropy to možné bylo, v Česku poslední měsíc ne.
Také sport se dostal do víru plošných opatření, která přitom v jiných odvětvích lidé kritizují – i ti, kterým se nyní restart sportu nelíbí. Že prý předbíhá ve frontě. Třeba školáky. Ano, také si myslím, že domácí výuka není pro děti, hlavně ty nejmenší ideální. Že je špatně. Že navíc koronavirus naštěstí nejmladší populaci neohrožuje.
Jenže bohužel ohrožuje tu nejstarší, babičky a dědečky dětí. A zjevně je nesmírně těžké tyto věkové kategorie na nějakou dobu odříznout. Sportovce odříznout jde. Dokonce tak, že výrazně. Do tolik omílaných bublin. Stejně tak je možné je pravidelně testovat.
Zajímavé, že dokud se tak dělo, protože soutěže se hrály, tak bylo ze zhruba pěti tisíc testů v nejvyšší fotbalové lize pozitivních kolem šedesáti. Nyní, po více jak měsíční pauze, kdy bylo testování nepovinné, mají velké problémy s koronavirem v týmu Liberec a Brno. Náhoda? Spíše ne.
Nemluvě o tom, že například právě fotbal podepsal memorandum s Univerzitou Karlovou o možnosti nakažené hráče i členy realizačních týmů následně testovat, aby se zjistil dopad koronaviru na lidské tělo. Jak sportovců, tak u „obyčejných“ smrtelníků.
Opravdu ani tyto argumenty nestojí za to, aby se profesionální sport vrátil alespoň natolik, že jej budeme moct sledovat v televizi místo opakujících se seriálů nebo tak trochu depresivního neustálého kolotoče negativních informací týkajících se koronaviru?
A jen tak mimochodem, sport – jak ten výkonnostní, zájmový – tak ten vrcholový, patří stále dle zákona 115-2001 Sb. do gesce ministra Plagy, který tak na přelomu tohoto týdne de facto střílel svými slovy do vlastních řad. Což zrovna úplně sportovní není…
