Na hodnocení toho, kolik českých celků a v jakých pozicích budou hrát v dalších sezonách, je ještě času dost, po dvou kolech základních skupin se v tomto ohledu ještě nedají dělat závěry. Všechny tři skupiny jsou stále ještě otevřené. A to i ta sparťanská, v níž český klub zatím výsledkově paběrkuje.
Už za týden ale může být všechno jinak, další zaváhání už si hlavně Letenští moc dovolit nemohou. A právě teď by proto bylo skvělé, kdyby trochu nacionalismu ukázali také čelní vládní představitelé. V čem?
  |
Aby konečně povolili českým profesionálním klubům – minimálně z fotbalového prostředí (nechci shazovat ostatní sporty, ale právě fotbal je dosud v covidových pravidlech nejdále) – plnohodnotně trénovat. A co nejdříve také hrát, ideálně ještě před reprezentační pauzou, nebo ihned po ní v polovině listopadu.
Jistě, nesportovní fanoušci z tohoto mohou být už unavení, chápu. A nechci zde nyní vysvětlovat všechny důvody, proč i sport potřebuje fungovat, proč je důležitý.
Ne, nyní jde o ten jediný. Vyjma Izraele a Česka všechny evropské nejvyšší soutěže běží. Všichni profesionální sportovci v těchto zemích mají udělenou výjimku, protože prochází pravidelným testováním, často fungují i v určité bublině.
OBRAZEM: Olayinka krvavým hrdinou, Zlatan selhal. Slavia slaví, Sparta a Liberec s debakly |
Stejně tomu je tak v případě fotbalu také u nás. Přesto i zde platí plošná vládní nařízení. A nemožnost trénovat dle zaběhnutých zvyklostí se dříve, nebo později projeví. Minimálně v mezinárodní konkurenci.
Ne, nechci omlouvat vysoké prohry Sparty a Liberce, stejně jako minimálně v první půli neslaný, nemastný výkon Slavie. Ovšem určitá nerozehranost na všech českých zástupcích v úvodech zápasů znát jednoduše byla. Ti, co nikdy vrcholově nesportovali, to nepochopí, řeknou si, vždyť si kopou do míče ve skupinkách, kde je problém?
Ano, do určité míry je to pravda. Jenže pro různé nácviky a rutinu potřebujete více než skupinku na bago. Slavia o toto přišla domácím duelem úplně, sparťané a Liberečtí dostali malou šanci až na předzápasových trénincích v místech konání zápasů. A to je sakra málo. Zvláště, když proti vám stojí AC Milán nebo hračičkové z Bělehradu.
Znovu, prohry neomlouvám. Neomlouvají je ani tábory obou poražených. To jim slouží ke cti.
Fotbal udělal v posledních měsících pro možnost plnohodnotně fungovat po sportovní stránce maximum. A vláda, nový ministr zdravotnictví by mu to měl nyní vrátit. Když pominu studie, které potvrzují, že k šíření koronaviru při fotbale a jiných venkovních sportech dochází minimálně a sportovci se většinou nakazí jinde (doma, na nákupech, prostě ve společnosti), pak by mohlo zafungovat pověstné „české srdíčko“.
Jedním ze základních sportovních principů by měla být určitá rovnoprávnost, stejná startovní čára. České kluby ji nyní v porovnání s evropskou konkurencí nemají, navíc už je možná až za druhou zatáčkou pomyslné atletické dráhy, na protější rovince. Tato ztráta se bude smazávat už tak dost těžko, jakékoliv další zpoždění na startu může být fatální.
Nejen pro Spartu, Slavii a Liberec. Ale i pro český klubový koeficient a s tím spojené další faktory, třeba i ty ekonomické…
