Jenže stejně jako v jiných sportech jsou pod stále větší palbou kritiky rozhodčí. Oprávněně. Ti totiž stále více chybují, což je u bojových sportů pořádný problém. Zde totiž nejde jen o výsledky, ale často i o zdraví.
Jeden ze dvou šéfů organizace (ten výřečnější) Ondřej Novotný poslední dny toho k tomuto tématu napovídal hodně. Například, že je třeba změna, že on rozhodčí nemůže směřovat k tomu a k tomu konání, které posléze fanouškům i některým znalcům vadí, že dělá maximum pro nápravu.
  |
Při vší úctě, tato slova mu mohou věřit jen největší zaslepenci a fanoušci.
Český sportovní rybníček je malý, o tom týkajícím se bojových sportů to platí dvojnásob. Byť se Oktagon snaží tvářit jinak, pořád je to sport pár lidí, všichni se navzájem znají. Není výjimkou, že rozhodčí jsou i trenéry, případně manažery zápasníků, kteří se pak objevují… Ano, na turnajích Oktagonu.
I kdyby nakrásně myslel Novotný svá slova vážně, i kdyby mu člověk věřil, že s lidmi nemanipuluje, tak podvědomí je prostě mrcha. Nepřímý tlak z onoho prolínání rolí tak prostě byl, je a bude.
Ano, v zahraničí se s tím potýkají také, ostatně prezident UFC Dana White by na téma rozhodčí a jejich přehmaty už mohl napsat román, ale je tu jeden velký rozdíl: role jsou tam jasně dané, separované, neexistuje, aby rozhodčí měli další funkce a pozice, totéž platí o promotérech.
Kritika sudích ani není až záležitost posledního turnaje. Ani předchozího. Ne, je dlouhodobější, jen prostě tento problém někteří lidí při své nadutosti tlačili před sebou ve víře toho, že jim to bude procházet.
Česká scéna jednoduše není na velikost Oktagonu (a celkově boomu MMA) připravená? Proč? Protože chybí kontinuita vzdělání nejen fanoušků, ale většiny lidí s tímto sportem spjatých. Nevěříte? Dobře, tak schválně, kdo z vás za minutu vysype alespoň pět technik pro boj v postoji a pět pro boj na zemi?
Právě v tomto pokulháváme za ostatními, nejsme Polsko, Rusko, zámoří, i když si někteří myslí opak. A dokud si toto právě tito kompetentní lidé neuvědomí, ani tací nebudeme. A mohou mi za to stokrát nadávat, neodpovídat na otázky na tiskovkách, tvářit se ublíženě a myslet si, že chci bojovým sportům škodit. Nechci, naopak, mám je rád. Hodně rád.
Ale nemám rád ty, kteří si přes vlastní ego a hamižnost nevidí za špičku vlastního nosu.
