Při vaší první brance v závěru druhé třetiny jste zůstal zcela osamocen daleko za obranou Pražanů. Nenapadlo vás, že byste mohl v defenzivě chybět?
Obránci Slavie se pohybovali na červené čáře, takže jsem si říkal, že bych se snad v případě nouze ještě stihl vrátit. Pepa Řezníček mě ale našel nádhernou přihrávkou a pak už jsem jel sám.
V daném okamžiku se zdálo, že jste se málem ocitl v ofsajdu. Uvědomil jste si to?
O ofsajdu jsem vůbec nepřemýšlel. Dával jsem si hlavně pozor na to, abych přihrávku zpracoval. Pepa mi poslal žábu, která mi přistála přesně na čepeli. Musím ho ještě přemluvit, aby po sezoně s hokejem nekončil.
Při první brance jste brankáře Nerudu prostřelil, při druhé zvolil kličku do bekhendu. Měl jste zakončení dopředu vymyšlené?
Kdepak. Při první brance se mi hlavně nechtělo nic moc složitého vymýšlet. Tak jsem zkusil rychlou střelu a ono to vyšlo. No a před nájezdy do mě zase spoluhráči hučeli, ať udělám to svoje, co mi většinou vychází. Tak jsem na jejich rady dal a zase to vyšlo.
Jak moc detailně jste se na Nerudu připravovali?
A víte, že ani moc ne. Jen jsme si říkali, že musíme hodně střílet, a taky jsme se prakticky celý zápas snažili tlačit se před jeho bránu. Už ve Varech Neruda chytal ve druhém zápase výborně. Určitě není pochyb, že je to dobrý brankář, když dokázal Slavii dotlačit až do finále.
Po vaší individuální akci v závěru prodloužení jste se rozčiloval na rozhodčího. Pročpak?
Jeden z obránců Slavie mě totiž sekl přes ruce a podle mého názoru za to zase mělo být trestné střílení. Byl to jasný faul. Třeba rozhodčí zpětně uzná svoji chybu a řekne si, že jsem měl pravdu.
