Kostelecký: Věřím na osud

Zlatý český chlapík.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zlatý český chlapík. | foto: ČTK

PEKING David Kostelecký věří, že jeho život někdo řídí shora. A dnešek považuje olympijský vítěz v brokové disciplíně trap za svůj osudový den. Soupeře zdrtil neuvěřitelnou silou, ve finále neudělal chybu a slavit mohl už po třetí ráně od konce.

Jeho kouč Jan Dvořák dokonce prohlásil, že to byla exhibice. "To bych netvrdil, po bitvě je každý generál, tohle se už nikdy nemusí stát," řekl novinářům Kostelecký.

Po olympijském závodu byl v jednom kole. Doping, vyhlášení, tisková konference, odevzdání zbraně, neboť v pondělí letí do Prahy, další rozhovory s novináři a úprk na oficiální oslavu do Českého domu. "Nemám čas si to ani uvědomit," řekl.

Jen na dopingu byl přes hodinu. "Nejsem zvyklý, že na mě kouká chlap, když čůrám," vtipkoval Kostelecký. "A ještě jsem se musel vysvléct. Připadal jsem si jak ve stripbaru," vykládal.

Dnes si mohl při soutěži zpívat slavnou skladbu Singing in the rain. Skoro to vypadalo, že se mu chce dovádět, když bylo jasné, že vyhrál. Potom si lehl na zem přímo do louže. "Člověk ty emoce pak moc neovládá," jakoby se omlouval. Moc se mu ulevilo. "Těžší závod jsem nezažil," připomněl pekingský déšť.

Klouzala mu zbraň, kvůli kapkám skoro neviděl. Nosí totiž dioptrické a na nich střelecké brýle. "Jako byste jeli v autě a nestíraly vám stěrače, ale naštěstí jen v posledních ranách," uvedl.

Čtyři roky spolupracuje se sportovní psycholožkou Evou Šauerovou, její metody ale neprozradí. Jezdí s ním na soustředění, někdy i na závody. Během olympiády s ní komunikoval po telefonu, naposledy jí volal deset minut před finále. U střelců dělá psychika 95 procent výkonu. "Dneska jsem nepozoroval, že by mi tep skákal," řekl. "Už za ty roky vím, jak se ovládat," pravil muž, který se trapu věnuje od 16 let. "Sám se divím, že to bylo tak v klidu a pohodě," dodal.

Je juniorským mistrem světa, vyhrál i ME, jen titul mistra světa mu chybí. "Byl by fajn, určitě se o to pokusím," slíbil třiatřicetiletý střelec. Kdysi dávno ho vyřadili z centra mládeže jako neperspektivního. "Jsem za to rád, možná mi to pomohlo," řekl. Měl problém s křivými zády, na každém oku má dioptrii a půl. "Nejsem úplně zdravý sportovec," řekl. Ale talent prý má. "Něco daného mám, ale střelba se musí vydřít," pravil.

Za zlato dostane milion korun, takže střelbou se prý dá i uživit. "Ale musí to být hodně dobrý závodník, což se nestává každý rok," konstatoval. Je zaměstnancem Dukly Praha, další finance má jen od sponzorů, neboť na Světových pohárech se prémie neudělují.

Jeho dnešní prémií ale bude i pivo při decentní oslavě. Sám je podle kouče Jana Dvořáka prý skoro abstinent. "To říkal?" usmíval se Kostelecký. Alkoholik prý rozhodně není, ale občas si dá. "Skleničku vína, přeci jsem Moravák, nebo i pivko. Třeba dneska večer," naznačil.

Málokdy se mu stane, že se svou oblíbenou brokovnicí mine, dnes ji dokonce po finále políbil. Jinak si ale dokáže po nezdaru pořádně ulevit od srdce, padají jadrná slova. "To snad tady ani nemůžu říct," řekl s potutelným úsměvem. Dnes si ale při finále nemusel vynadat ani jednou. Navíc dvě poslední rány mohl vypálit exhibičně "do vzduchu". "To mě tedy fakt nenapadlo," dodal s úsměvem.

ČTK

České školství zaostává. Rozdíly mezi školami se prohlubují
České školství zaostává. Rozdíly mezi školami se prohlubují

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?