7. srpna 2008 12:25 Lidovky.cz > Sport > Olympiáda v Riu 2016

Osmkrát se nadechnu a pak zamířím

Kateřina v Pekingu.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kateřina v Pekingu. | foto: ČTK

PEKING vysvětluje střelkyně Kateřina Emmons svůj recept, jak uspět na střelnici v Pekingu, kde bude patřit mezi hlavní favority. Jezdí za závody po celém světě, ale cestování má na rozdíl od ostatních sportovců složitější. Představte si, že si do letadla berete kufřík se zbraněmi, a snadno pochopíte. "Musíme mít na zbraně povolení, kufr musí být nerozbitný a nesmí v něm být patrony. Je to složité, hlavně ve Spojených státech,“ říká bronzová střelkyně z Atén Kateřina Emmons

V Pekingu bude patřit mezi největší české adepty na zlatou medaili. Na krk si ji dost možná pověsí jako první - střelba ze vzduchové pušky, její parádní disciplína, je totiž na programu hned v sobotu.

* LN Cítíte už nervozitu?

Trochu jsem byla nervózní cestou na letiště v Praze. U mě nervozita přichází ve vlnách. Chvíli jsem v pohodě, chvíli jsem nervózní.

* LN I když vás čeká už vaše druhá olympiáda?

Není to velká nervozita, spíš takové chvění před závodem. Občas trochu pochybuju, jestli se to povede, ale pak vždycky mávnu rukou a řeknu si, že je to vlastně jedno. Nějak to dopadne.

* LN Změnil se od Atén váš pohled na hry? Berete je už jinak?

Už to není poprvé, vím, co mám čekat. S olympiádou je spojený větší shon než na jiných závodech. Všichni mi teď připomínají, jak mi to v Aténách krásně šlo, tak doufám, že to půjde i v Pekingu.

* LN Dokážete pochopit amerického plavce Erika Shanteua, který má rakovinu, a přesto se rozhodl jet na olympiádu?

Nevím, o jaký typ rakoviny přesně jde, ale pokud má jen malou šanci na uzdravení, tak ho chápu docela dobře. Kdyby zůstal doma a nikam nejel, byl by na tom určitě mnohem hůř. Olympiáda mu psychicky pomůže.

* LN Před odletem do Pekingu jste říkala, že cítíte formu. Dokážete už odhadnout, jestli vám vydrží?

Teď mi právě trochu spadl hřebínek, protože mi to moc nešlo. V tréninku se mi nedařilo, bylo znát, že už mám hlavu někde jinde. Ono balit se na olympiádu je něco jiného než na obyčejný svěťák.

* LN Byla byste zklamaná, kdyby jste si z Pekingu neodvezla zlato?

Ne. Vůbec. Budu zklamaná, když budu střílet špatně, ale já věřím, že se zase dostanu do pohody. Před třemi týdny mi to šlo skvěle, tak snad se to zase vrátí zpátky. Kdyby ne, jen mě to bude mrzet.

* LN Co bude rozhodovat? Fotbalisté říkají, že momentální forma.

Ta ani ne. Často nemám formu, ale na závodě se dokážu vyšťavit a udělat dobrý výsledek. Nejdůležitější je hlava. Jsou disciplíny, kde je momentální forma důležitá, ale někdy hlava umí víc než tělo.

* LN Existuje ve střílení něco, co nedokážete sama ovlivnit?

Může se vám ráno pokazit zbraň nebo se vám rozhodí oči. Všechno se dá zvládnout, jen porucha zbraně je horší. Ale snažím se i na to připravit, abych nezmatkovala. Přemýšlím trochu dopředu.

* LN Cítíte se na vrcholu sil?

Teď ne, ale kdybyste se mě zeptal před třemi týdny, tak odpovím kladně. Možná je to lepší, protože kdybych střílela jako pánbůh, začala bych si myslet, že mi to jde samo. Pak bych se přestala snažit.

* LN Co pro střelce znamená věk?

Nic. Podívejte se na Míru Vargu, to je náš nejstarší olympionik. Když to ve vás je, můžete se ke střílení kdykoliv vrátit. To je na něm to nejkrásnější.

* LN Co když se vám ale začnou třást ruce?

Taky se mi občas rozklepaly, ale to bylo spíš z nervozity. Třeba můj děda dodnes střílí, dokonce jezdí na závody. V takovém věku jsou větším problémem oči.

* LN Je pro vás důležitá i fyzická příprava?

Dřív jsem si jen občas zašla zahrát volejbal, protože běhání nebo posilovna mě nebaví. Postupně jsem ale změnila názor, víc si uvědomuji, že je pro mě fyzická příprava důležitá. Začala jsem na ni víc dbát, dokonce jsem začala i běhat.

* LN Je to podobné jako u jezdců formule 1? Ti také „jen“ sedí, přesto jsou po závodě psychickým vypětím úplně vyčerpaní.

I když se to nezdá, střílení je pro tělo hodně náročné. Musíte své tělo držet neustále napnuté a k tomu potřebujete cvičit.

* LN Zadržujete při střelbě dech?

Ano, mám vždy asi osm výdechů, pak se dostanu do svého rytmu, a když se cítím připravená, zamířím a vystřelím.

* LN Umíte zpomalit metabolismus svého těla stejně jako hloubkoví potápěči?

Mám pocit, že ano. Nijak to netrénuju, ale asi to mám v sobě. Při střelbě se dostanu do takového režimu, kdy cítím, že se mi zpomaluje tep. Dokážu vyhmátnout okamžik, kdy se celé tělo uklidňuje.

* LN Váš muž, Matt Emmons, je také špičkový střelec. Naučili jste se navzájem něco?

Je toho hodně. Vždy říkám, že já to cítím a on to myslí. Střílení má hodně načtené z knížek, dokáže mi to rozumově vysvětlit.

* LN Co konkrétně vás naučil?

Brát fyzickou přípravu vážně. Vysvětlil mi, že jestli to chci se střílením ještě nějaký rok vydržet, musím začít víc trénovat. Já mu zase pomáhám s hlavou - s psychickou přípravou. Já střílení beru víc jako zábavu, vím, že je to jen sport, při kterém se svět nezboří.

* LN Musí být střelec flegmatik?

Nemusí, můj muž není flegmatik a je jedním z nejlepších střelců na světě. Ale určitě neškodí být trochu flegmatik.

* LN Dlouho se nevědělo, jestli budete moc s manželem bydlet v olympijské vesnici, ale nakonec pro vás Český olympijský výbor našel pokoj. Je pro vás přítomnost Matta důležitá?

Docela ano. Někdy jsou chvíle, kdy si potřebuju promluvit s taťkou (Petr Kůrka je bývalý mistr světa ve střelbě - pozn.) i Mattem, každý mi totiž dává něco jiného. Jen se bojím, že při závodech nebudeme mít moc šanci spolu mluvit.

* LN Netajíte se tím, že brzy plánujete založit rodinu. Nejedete do Pekingu už jako nastávající maminka?

Nikdy nevíte, ale nemyslím si to. Zatím jsme se o to nepokoušeli, ale možná budeme brzy překvapení. (smích) Snad by to ale nebyla taková komplikace.

* LN Divil se někdy někdo vaší lásce ke střelbě? Zbraně a ženy, to na první pohled nejde dohromady.

Někdy to lidem přijde zvláštní, říkají si, že zbraně k holkám nepatří. Jenže já kolem nich vyrůstala, nikdy mi to nepřipadalo zvláštní.

* LN Máte představu, na kolik terčů jste už v životě vystřelila?

Budou to určitě tisíce, ale ani se mi to nechce počítat.

* LN Když jsem jako kluk střílel ze vzduchovky, občas se mi nečekaně nějaká diabolka odrazila a trefila mě. Stalo se vám to také?

To se stát nemůže, každý střelec musí dodržovat přísná pravidla. Musí být otočený k terčům, a když nestřílí, nesmí mít nabito. Dokonce se většinou i vyšroubuje bombička, takže puška ani nemůže vystřelit. Jsem opatrná, ale i tak jsem nervózní, když se dívám do hlavně.

* LN Je pro vás střelba stále zábava, nebo spíš už práce?

Je to sice i práce, protože jsem už osm let zaměstnaná na ministerstvu vnitra, ale hlavně je to zábava. Kdyby ne, nechám toho, protože z nutnosti střílet nechci.